Kata se skládá z dvaceti čtyř pohybů. Některé prameny uvádějí, že se jedná výhradně o kryty. Většina z nich je proti útoku tyčí. Název Jitte nebo Jutte (čti „džite“) znamená „deset rukou“, ale je to také název staré japonské zbraně. Zde je odkaz na článek o této zbrani ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Jitte_%28weapon%29 (v angličtině).
Záznam katy JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=jAiAm0W-zgw
Stejné video zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=aLb3qh3IrlA
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=54R2M97ANO4
Při prvním pohybu jsou boky v pozici šómen.
Po desátém pohybu (kiba-dači s krytem jama-uke) by levá pata měla být na stejném místě, jako na začátku kata.
Patnáctý pohyb je kryt migi-čúdan-cukami-uke (až na postoj stejná technika jako 12. pohyb katy Tekki 2).
V této katě se několikrát opakuje posun jori-aši, konkrétně při pohybech 9, 10, 17b, 18b a 24 (pocit). Jori-aši je sklouznutí obou nohou v jednom směru bez překroku.
2. 12. 2007
30. 11. 2007
Heian godan
Tato kata má 23 pohybů.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=5g-KOvfpXHA
Stejné video natočené zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=J5Sv0zKhqn4
Starý videozáznam: http://www.youtube.com/watch?v=PZPJ4Kc9RAg
Záznam na kterém cvičí J. Ósaka (od 8:03): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai: http://www.youtube.com/watch?v=3wMKA5ge0WQ
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=5g-KOvfpXHA
Stejné video natočené zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=J5Sv0zKhqn4
Starý videozáznam: http://www.youtube.com/watch?v=PZPJ4Kc9RAg
Záznam na kterém cvičí J. Ósaka (od 8:03): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai: http://www.youtube.com/watch?v=3wMKA5ge0WQ
29. 11. 2007
Heian jondan (Heian Yondan)
Tato kata se skládá z 27 pohybů.
Videozáznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=H0iLdRDbQnk
Stejný záznam (pohled zezadu): http://www.youtube.com/watch?v=f2VRh_5ZwAk
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=itokPunvfhw
Záznam, na kterém cvičí katu J. Ósaka (od 5:14): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai (J. Ósaka): http://www.youtube.com/watch?v=lyy9nXPpYqQ
Videozáznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=H0iLdRDbQnk
Stejný záznam (pohled zezadu): http://www.youtube.com/watch?v=f2VRh_5ZwAk
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=itokPunvfhw
Záznam, na kterém cvičí katu J. Ósaka (od 5:14): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai (J. Ósaka): http://www.youtube.com/watch?v=lyy9nXPpYqQ
28. 11. 2007
Když se nechce cvičit
To může občas potkat každého; prostě není chuť cvičit. Co s tím? Hlavně si myslím, že je to normální a že se nejedná o nic výjimečného. Každý občas narazí, jak říkal Funakoši.
Ale člověk si musí uvědomit pár věcí. Když jednou–dvakrát vynechá, tak se nic nestane. Každý má občas právo změnit zavedený režim a dát si „padla“. Vynechá-li vícekrát po sobě, je to už horší. To samozřejmě neplatí, když je člověk nemocný, je na dovolené nebo probíhá nějaká jiná velká změna, která ruší zaběhnutý rytmus.
Když člověk vynechá vícekrát za sebou, postupně si odvykne cvičit. Jakoby radosti a starosti života zasypávaly karate vrstvou písku, která je pořád tlustší. Když pak po delší době půjdete cvičit, zjistíte, že to je, jako byste znovu začínali. Těžko dělat pokroky, když člověk trénuje jednou za 14 dní. Je vlastně pořád na začátku, za dva týdny zapomene, co se minule naučil, takže se k tomu musí znovu vracet a pořád dokola a k ničemu to není – leda k zlosti.
Funakoši napsal tenkou knížku. Je to 20 zásad, kterými by se měl karatista řídit. Jedna z těch zásad (11) je: „Karate je jako vařící voda – bez ohřívání schladne.“ Když necvičíte, tak z toho vyjdete a než se zase dostanete „do varu“, bude to chvíli trvat. Proto je důležité pořád přikládat pod kotlem. To znamená pořád cvičit. Další zásada (9) říká: „Karate je práce na celý život.“ Z toho je patrné, že karate je běh na dlouhou trať a uspěje pouze ten, kdo vydrží cvičit dostatečně dlouho.
Když je člověk mladý, myslí si, že má na všechno dostatek času, že není kam spěchat a proč se nutit, že všechno má ještě před sebou. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že už toho času tolik není. Už ví, že když se má něco naučit, bude to trvat dlouho. Ví, že musí zabrat teď, že žádné potom taky nemusí existovat. A je škoda zůstat na začátku nebo v půli cesty.
Proč se tím zabývám? Hlavně proto, že se mi občas – vlastně skoro pořád – nechce cvičit. Jsem prostě lenoch. Když jsem doma nebo v parku na procházce, mám velké oči. Uvažuji o tom, co všechno budu cvičit. Ale když mám v sedm ráno dobrovolně vylézt z postele a jít cvičit, všechna motivace je tatam. Zůstává jen od večera sbalená taška, otravný budík a velká nechuť opustit postel. Nejhorší je dostat se před dům. Potom už to jde.
Zabývám se tím také proto, že sensei nedávno psal o tom, že má nové žáky v náboru a dělá mu starosti, kolik z nich vydrží cvičit aspoň jeden rok. V karate (ale vlastně ve všem, co člověk dělá) je rok velice krátká doba. Měli bychom být rádi, že se nám někdo věnuje, že se nás snaží něco naučit. A měli bychom být rádi, že se můžeme něčemu naučit, že na to máme čas, peníze, zázemí, podporu rodiny a všechno ostatní, abychom se mohli karate věnovat.
Myslím, že překonávat vlastní lenost a pohodlí umožňuje člověku rozvíjet se. Ale zase všeho s mírou; pokazit si život určitě není cílem karate. Teoreticky by měl člověk cvičit celý život, takže je potřeba cvičit rozumně a nestrhnout se za dva roky. Jak jsem někde četl: Sice není kam pospíchat, ale času taky není nazbyt.
Ale člověk si musí uvědomit pár věcí. Když jednou–dvakrát vynechá, tak se nic nestane. Každý má občas právo změnit zavedený režim a dát si „padla“. Vynechá-li vícekrát po sobě, je to už horší. To samozřejmě neplatí, když je člověk nemocný, je na dovolené nebo probíhá nějaká jiná velká změna, která ruší zaběhnutý rytmus.
Když člověk vynechá vícekrát za sebou, postupně si odvykne cvičit. Jakoby radosti a starosti života zasypávaly karate vrstvou písku, která je pořád tlustší. Když pak po delší době půjdete cvičit, zjistíte, že to je, jako byste znovu začínali. Těžko dělat pokroky, když člověk trénuje jednou za 14 dní. Je vlastně pořád na začátku, za dva týdny zapomene, co se minule naučil, takže se k tomu musí znovu vracet a pořád dokola a k ničemu to není – leda k zlosti.
Funakoši napsal tenkou knížku. Je to 20 zásad, kterými by se měl karatista řídit. Jedna z těch zásad (11) je: „Karate je jako vařící voda – bez ohřívání schladne.“ Když necvičíte, tak z toho vyjdete a než se zase dostanete „do varu“, bude to chvíli trvat. Proto je důležité pořád přikládat pod kotlem. To znamená pořád cvičit. Další zásada (9) říká: „Karate je práce na celý život.“ Z toho je patrné, že karate je běh na dlouhou trať a uspěje pouze ten, kdo vydrží cvičit dostatečně dlouho.
Když je člověk mladý, myslí si, že má na všechno dostatek času, že není kam spěchat a proč se nutit, že všechno má ještě před sebou. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že už toho času tolik není. Už ví, že když se má něco naučit, bude to trvat dlouho. Ví, že musí zabrat teď, že žádné potom taky nemusí existovat. A je škoda zůstat na začátku nebo v půli cesty.
Proč se tím zabývám? Hlavně proto, že se mi občas – vlastně skoro pořád – nechce cvičit. Jsem prostě lenoch. Když jsem doma nebo v parku na procházce, mám velké oči. Uvažuji o tom, co všechno budu cvičit. Ale když mám v sedm ráno dobrovolně vylézt z postele a jít cvičit, všechna motivace je tatam. Zůstává jen od večera sbalená taška, otravný budík a velká nechuť opustit postel. Nejhorší je dostat se před dům. Potom už to jde.
Zabývám se tím také proto, že sensei nedávno psal o tom, že má nové žáky v náboru a dělá mu starosti, kolik z nich vydrží cvičit aspoň jeden rok. V karate (ale vlastně ve všem, co člověk dělá) je rok velice krátká doba. Měli bychom být rádi, že se nám někdo věnuje, že se nás snaží něco naučit. A měli bychom být rádi, že se můžeme něčemu naučit, že na to máme čas, peníze, zázemí, podporu rodiny a všechno ostatní, abychom se mohli karate věnovat.
Myslím, že překonávat vlastní lenost a pohodlí umožňuje člověku rozvíjet se. Ale zase všeho s mírou; pokazit si život určitě není cílem karate. Teoreticky by měl člověk cvičit celý život, takže je potřeba cvičit rozumně a nestrhnout se za dva roky. Jak jsem někde četl: Sice není kam pospíchat, ale času taky není nazbyt.
21. 11. 2007
Počet pohybů
Chtěl jsem se naučit počet pohybů v každé kata. Udělal jsem si jednoduchou tabulku a zjistil, že nejlépe se to pamatuje, když si katy seřadím podle počtu pohybů. Tabulka (ve které je také první a druhé kiai) vypadá takhle:
- 20 Heian 3 (10, 20)
- 21 Heian 1 (9, 17)
- 23 Heian 5 (12, 19)
- 24 Tekki 2 (16, 24)
- 24 Jitte (13,24)
- 26 Heian 2 (11, 26)
- 27 Heian 4 (13, 25)
- 29 Tekki 1 (15, 29)
- 36 Tekki 3 (16, 36)
- 37 Empi (15, 36)
- 41 Hangetsu (11, 40)
- 42 Bassai (19, 42)
- 42 Gankaku (28, 42)
- 47 Jion (17, 47)
- 65 Kanku (15, 64)
29. 10. 2007
Heian nidan
Druhá kata se skládá z 26 pohybů.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=36pI7IRLqFs
Boční pohled na totéž: http://www.youtube.com/watch?v=49YeIg5JFEg
Starý záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=hlDBTAigk4Y
Videozáznam, na kterém cvičí J. Ósaka je zde (od 1.39): http://www.youtube.com/watch?v=pWTspBwfKwk
Bunkai je zde: http://www.youtube.com/watch?v=yhi9TB7vkJY
Při 22. pohybu (migi-čúdan-morote-uke) jsou boky v pozici hanmi. Po dokončení tohoto pohybu je pata pravého chodidla na stejném místě jako na začátku. Kdybyste v této chvíli katu skončili, obrátili se a stoupli si do postoje šizen-tai, tak musíte stát přesně na stejném místě jako na začátku. Když toto místo neohlídáte, skončíte cvičení zhruba o půl až jedno chodidlo za místem, kde jste začali. Překrok do zenkucu-dači v pohybu 22 vnímám jako takový kontrolní bod embusenu této kata. Když si ho ohlídáte, skončíte správně.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=36pI7IRLqFs
Boční pohled na totéž: http://www.youtube.com/watch?v=49YeIg5JFEg
Starý záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=hlDBTAigk4Y
Videozáznam, na kterém cvičí J. Ósaka je zde (od 1.39): http://www.youtube.com/watch?v=pWTspBwfKwk
Bunkai je zde: http://www.youtube.com/watch?v=yhi9TB7vkJY
Při 22. pohybu (migi-čúdan-morote-uke) jsou boky v pozici hanmi. Po dokončení tohoto pohybu je pata pravého chodidla na stejném místě jako na začátku. Kdybyste v této chvíli katu skončili, obrátili se a stoupli si do postoje šizen-tai, tak musíte stát přesně na stejném místě jako na začátku. Když toto místo neohlídáte, skončíte cvičení zhruba o půl až jedno chodidlo za místem, kde jste začali. Překrok do zenkucu-dači v pohybu 22 vnímám jako takový kontrolní bod embusenu této kata. Když si ho ohlídáte, skončíte správně.
6. 10. 2007
Heian sandan
Tato kata se skládá z dvaceti pohybů. V knize Karate-dó kyóhan je uvedeno dvacet tři pohybů, protože se jako samostatný pohyb počítá stažení pěsti zpět k boku po úderu tate-mawaši-uči (po 13., 15. a 17. pohybu). Technika se třikrát opakuje, a proto tři pohyby navíc.
Před druhým a třetím pohybem (čúdan-uči-uke + gedan-uke) a potom znovu před pátým a šestým pohybem (zrcadlově stejná technika) je třeba ruce zkřížit do nápřahu a teprve potom vykonat dvojitý kryt. V knize Notes on Training zdůrazňuje T. Óšima rozdíl mezi provedením krytu gedan-barai při prvním pohybu katy Heian 1 a při druhém pohybu katy Heian 3.
Mezi sedmnáctým (tate-mawaši-uči) a osmnáctým (čúdan-oi-cuki) pohybem se pravá ruka napřáhne, jako bychom chtěli soupeře před úderem uchopit nebo krýt jeho útok. Nepočítá se to však jako samostatný pohyb, a proto není na místě zpomalení ani zbytečné otálení před následujícím úderem.
Některé pohyby připomínají katu Jitte. Například techniky 12–16, kdy překroky v kiba-dači s technikou joko-empi-uči připomínají sérii pohybů 10–13 s krytem jama-uke katy Jitte. Tyto techniky se provádějí hlavně pomocí boků, nikoli pouze paží. Když se vykonávají tři stejné techniky za sebou, tak mezi první a druhou technikou je krátká pauza, ale druhá a třetí technika se provede jako jeden pohyb (ihned po sobě).
V této katě je třeba si představit protivníka, který je velice blízko. Po jednom útoku následuje ihned další, při kterém útočí na dvě pásma současně. Jindy vás chce chytit za ruku a zkroutit vám ji nebo vás chytit zezadu kolem těla.
Z pohledu embusenu mi přijde zvlášť důležité provést správně pohyby 7 až 10, hlavně dodržet délku všech postojů. Jen tak bude dostatek místa na tři kiba-dači a jedno zenkucu-dači při zpáteční cestě do výchozího bodu (techniky 12 až 18). Ani tak ještě není vyhráno; je potřeba strefit se také na šířku kata. Do určité míry se to dá ovlivnit překrokem při 19. pohybu, kdy po přitažení pravé nohy šířkou tohoto mezipostoje určuji, kam se pak budu moci vrátit posunem jori-aši. I když jiné zdroje uvádějí přitáhnout pravou nohu na šířku ramen a potom se otočit proti směru hodinových ručiček do postoje kiba-dači.
Před druhým a třetím pohybem (čúdan-uči-uke + gedan-uke) a potom znovu před pátým a šestým pohybem (zrcadlově stejná technika) je třeba ruce zkřížit do nápřahu a teprve potom vykonat dvojitý kryt. V knize Notes on Training zdůrazňuje T. Óšima rozdíl mezi provedením krytu gedan-barai při prvním pohybu katy Heian 1 a při druhém pohybu katy Heian 3.
Mezi sedmnáctým (tate-mawaši-uči) a osmnáctým (čúdan-oi-cuki) pohybem se pravá ruka napřáhne, jako bychom chtěli soupeře před úderem uchopit nebo krýt jeho útok. Nepočítá se to však jako samostatný pohyb, a proto není na místě zpomalení ani zbytečné otálení před následujícím úderem.
Některé pohyby připomínají katu Jitte. Například techniky 12–16, kdy překroky v kiba-dači s technikou joko-empi-uči připomínají sérii pohybů 10–13 s krytem jama-uke katy Jitte. Tyto techniky se provádějí hlavně pomocí boků, nikoli pouze paží. Když se vykonávají tři stejné techniky za sebou, tak mezi první a druhou technikou je krátká pauza, ale druhá a třetí technika se provede jako jeden pohyb (ihned po sobě).
V této katě je třeba si představit protivníka, který je velice blízko. Po jednom útoku následuje ihned další, při kterém útočí na dvě pásma současně. Jindy vás chce chytit za ruku a zkroutit vám ji nebo vás chytit zezadu kolem těla.
Z pohledu embusenu mi přijde zvlášť důležité provést správně pohyby 7 až 10, hlavně dodržet délku všech postojů. Jen tak bude dostatek místa na tři kiba-dači a jedno zenkucu-dači při zpáteční cestě do výchozího bodu (techniky 12 až 18). Ani tak ještě není vyhráno; je potřeba strefit se také na šířku kata. Do určité míry se to dá ovlivnit překrokem při 19. pohybu, kdy po přitažení pravé nohy šířkou tohoto mezipostoje určuji, kam se pak budu moci vrátit posunem jori-aši. I když jiné zdroje uvádějí přitáhnout pravou nohu na šířku ramen a potom se otočit proti směru hodinových ručiček do postoje kiba-dači.
Posun jori-aši je jen jeden a to při posledním, 20. pohybu. Pan Strnad ho ve své poslední knize uvádí i u předposledního, 19. pohybu, ale podle informací z jiné dostupné literatury si myslím, že tam není.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=oi4wV-FKoA0
Starý záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=9e9cJXZV02M
Jošiharu Ósaka cvičí zde (od 2:57): http://www.youtube.com/watch?v=pWTspBwfKwk
Bunkai je zde:http://www.youtube.com/watch?v=6ARRPraDYws
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)