Technika krytů (uke-waza)

Sestavil jsem seznam základních krytů. Nejedná o úplný výčet všech krytů používaných ve stylu Šótókan, ale jsou to techniky, které se vyskytují v katách co cvičím, a jsou také ve zkušebním řádu. Až si zase budu myslet, že znám jenom age-uke, soto-uke, uči-uke a gedan-barai...

Džódan (horní pásmo)

1. age-uke (horní kryt)
2. soto-ude-uke (kryt vnitřní stranou předloktí)
3. uči-ude-uke (kryt vnější stranou předloktí)
4. tate-šutó-uke (kolmý kryt malíkovou hranou ruky)
5. te-nagaši-uke (kryt smetením)
6. haiwan-nagaši-uke (kryt smetením zadní paží)
7. džúdži-uke (křížový kryt)
8. sokumen-awase-uke (oboustranný boční kryt)

Čúdan (střední pásmo)

1. soto-ude-uke (kryt vnitřní stranou předloktí)
2. uči-ude-uke (kryt vnější stranou předloktí)
3. šutó-uke (kryt malíkovou hranou ruky)
4. te-osae-uke (kryt stlačením)
5. morote-uke (obouruční kryt)
6. kakiwake-uke (kryt rozražením)
7. tate-šutó-uke (kolmý kryt malíkovou hranou ruky)
8. kake-uke (hákovitý kryt)
9. otoši-uke (padající kryt)
10. teišó-uke (kryt patou dlaně)
11. tekubi-kake-uke (hákovitý kryt zápěstím)
12. cukami-uke (kryt uchopením)

Gedan (dolní pásmo)

1. gedan-barai (spodní kryt)
2. šutó-uke (kryt malíkovou hranou ruky)
3. kake-uke (hákovitý kryt)
4. sukui-uke (nabírající kryt)
5. džúdži-uke (křížový kryt)
6. teišó-awase-uke (obouruční kryt dlaněmi)

Překlady o karate

Do svého překladatelského blogu jsem napsal příspěvek o překládání literatury o karate do češtiny. Článek je zde: http://jazykotrans.blogspot.com/2009/06/preklady-o-karate.html

Bassai dai s Jonášem

Mysl začátečníka

Jakákoli myšlenka na to, že už něco umím, že už jsem něco dokázal apod. je spolehlivou brzdou v dalším vývoji. Zase měl JS pravdu, když říkal, že neustálé opravování chyb, nekonečné opakování a učení technik je v karate normální. A neplatí to zdaleka jenom pro karate. Zachovat si mysl začátečníka – v tom je ten vtip. Ve všem co dělám.

Cvičení venku

Pravidelně chodím cvičit do dódžó, ale pěkné počasí láká ke cvičení venku. Před panelákem, ve kterém bydlíme, je staré volejbalové hřiště. Dívám se na něj každý den z okna a říkám si: tady by se dalo ve volných chvílích cvičit. Je to blízko, roste tam tráva. Už jsem se tam byl několikrát podívat. To místo má ale několik nevýhod: kolem dokola je obklopeno paneláky, kousek vedle jsou občas navštěvované dětské houpačky a prolejzačky a o kus dál staré pískoviště, kam zase často chodí kouřit omladina. Navíc to místo slouží pejskařům k venčení svých miláčků. Zkrátka je to sice blízko, ale ke cvičení bohužel zcela nevhodné. Nebo prostě nemám dost odvahy. Ta představa: vyjít v dógi z paneláku – co by tomu asi řekli sousedi? Přitom když někdo vyrazí oblečený na kolo nebo na brusle, vypadá taky divně, ale nikdo se tomu nediví.

Další možností je nedaleký park. Představuji si, jak tam ráno vyrazím, někde na lavičce se převléknu do kimona a zacvičím si. Jenže ouha, nějak to pořád odkládám. Zdá se mi, že to sem nezapadá. Co tomu řeknou kolemjdoucí? Zkrátka nemůžu se k tomu odhodlat, a tak chodím cvičit jen do tělocvičny.

Venku je normální kopat do mičudy, házet talířem, jezdit na kole, běhat, hrát petanque, dokonce kopat do malého míčku v kruhu a zhusta přitom nadávat, kouřit, popíjet levné víno či pivo, venčit psa, eventuelně sbírat houby. Nikdo se nebude divit, když v parku budu dělat něco z toho, ale cvičit karate?

Nedá mi to pokoj a nemůžu to vyřešit. Leni to přesně vystihla, když říká, že u nás je velký rozdíl v tom, když skupina kluků SPOLEČNĚ hraje fotbal nebo volejbal a když někdo SÁM cvičí katy. Kolektivní sport na veřejnosti je u nás akceptován lépe než individuální cvičení, pokud se nejedná o běhání a spol. Nebo tomu přikládám příliš velký význam? Je to bublina, která praskne, jakmile to zkusím?

Postupně jsem se dopracoval k tomu, že na jednom místě v parku jsem v normálním oblečení zacvičil několikrát katu Bassai dai. Je to jiné než v dódžó. Nejsou tam samozřejmě zrcadla, ale nenápadně přitom pozoruji okolní cesty. Nejde někdo kolem? Nedívá se někdo? A neměl bych se radši soustředit na cvičení? Na stejném místě jsem před čtyřmi lety začínal znovu cvičit a vzpomínal na katy Heian. Asi z toho důvodu mě to místo pod starou borovicí přitahuje. Chci tam zkusit cvičit, ale nemůžu se k tomu odhodlat.

Další věc je v čem cvičit. Vím, že na cvičení dógi nepotřebuji; můžu docela dobře (ne-li lépe) cvičit v tričku a jakýchkoli volných kalhotách. Porušit stereotyp a nechat kimono doma, vzít si trenky, tričko, ručník, vodu a cvičit v tom? A proč ne? Jde mi o cvičení, nebo o oblečení?

PS: Nakonec jsem tedy v sobotu brzy ráno vyrazil do parku a po krátkém běhu jsem na „svém“ místě zacvičil desetkrát Bassai dai. Cvičil jsem bosý v oblečení na běhání. V neděli jsem v parku přímo před zámkem viděl mladého kluka oblečeného v historickém kostýmu vojáka doby napoleonských válek (odhaduji podle rohatého klobouku), jak si tam cvičí pochodování, pořadová cvičení, nabíjení pušky a útoky bodákem. A já mám skurpule se cvičením sestav někde pod stromem...

PPS: Nicméně u toho jednoho pokusu zůstalo. Prostě cvičení venku zatím nefunguje. Ale ne tak docela, protože chodím ven běhat. Je to společensky přijatelné a taky je to dobrý doplňkový sport ke karate. Chodím buď do parku, nebo s Ríšou na atletický stadion. Volným tempem vydržím běžet půl hodiny.

Co teď cvičím

Začal jsem cvičit v tričku místo v kabátku od dógi. Lépe tak vidím v zrcadle, zda mám rovná záda a povolené nebo napnuté břišní svaly. Vlastně až doteď jsem cvičil pouze v dógi, které ledacos skryje:-) Teď mám záda rovná, břicho pokud možno zatažené, ale postoj zenkucu-dači se zkrátil o dvě pěsti. Při současném stavu mého zádového a břišního svalstva a uvolněnosti nohou nejsem schopen postoj prodloužit (vlastně ani prohloubit), aniž bych nenarušil držení těla (nepředklonil se a nepovolil břicho). Přijde mi ale menší zlo cvičit v kratším postoji s rovným trupem a zataženým břichem, než mít dlouhé zenkucu-dači, ale být v předklonu a s povolenými břišními svaly. Když mi předloni v Kytlici říkal JS, abych stál v kratším zenkucu-dači a narovnal se, tak jsem si myslel, že dokážu přece stát v nižším postoji. Jenže jsem nevěděl, že jsem předkloněný, mám vystrčený zadek a povolené břicho. Dva roky, než mi to došlo... Jak dlouho, než to odstraním?

Cvičím katy Heian a Bassai dai, ale na opačnou stranu. Na normální stranu mám často zažité chyby, takže to zkouším jinak. Musím se víc soustředit, protože normální provedení je do určité míry automatické, ale tady musím znovu přemýšlet o každém pohybu. Ostatní katy cvičím standardně (například katy Tekki podle mého nemá cenu cvičit na druhou stranu, protože jsou vyvážené, tzn. úplně stejné techniky na obě strany).

Kumite jako obvykle pouze na seminářích.

Všechno mé cvičení se v současnosti točí kolem správného držení těla.

Seminář ve Větrném Jeníkově

Ve dnech 21–22. 3. 2009 se konal jarní seminář ve Větrném Jeníkově, který opět vedl sensei Jan Steklý (3. dan JKA). V sobotu byly čtyři náročné tréninky zaměřené hlavně na džú kumite. V neděli byly dva kratší tréninky zaměřené na cvičení kata. Snad ani nemusím psát, že po celý seminář se kladl velký důraz na kihon.

Cvičilo se gohon kumite, džú-ippon kumite a džú kumite. Byla to přesně voda na můj mlýn, protože jinak nemám příležitost cvičit s partnerem.

Cvičily se tyto katy: Heian šódan, Heian nidan (provedení na opačnou stranu), Tekki šódan, Bassai dai a Empi.

V katě Bassai se podrobně probíral pohyb č. 19 (migi-sokutó-gedan-kekomi) včetně praktického použití. Dále se probíral pohyb č. 25 (obě fáze, ale hlavně migi-šutó-gedan-učikomi). Sensei při této technice kladl důraz na vstup do soupeře v nízkém postoji s boky v pozici šómen. Musím dávat pozor, abych nezvedal koleno při pohybech 1 a 23. Při 41 pohybu směřuje pohled dopředu, a nikoliv dozadu.

V katě Empi jsme se věnovali navazování technik (rytmus katy). Probírali jsme řadu věcí, jako je správné provedení age-cuki, skok v předposlední technice atd. Kata by se měla cvičit lehce a uvolněně a ne jako s batohem na zádech (já ho mám asi obzvlášť těžký).