Karatistův březen

Tak už tady máme březen, což je první měsíc, kdy se dá cvičit venku v kimonu a naboso. Tedy pokud se vydaří počasí, které je stále ještě vrtkavé. Na konci zimy a začátku jara vždycky chodím běhat, ale s postupem jara s běháním přestanu a začnu místo toho cvičit. V lednu a únoru jsem necvičil, protože venku se nedalo (a na tělocvičnu nebyly peníze). Vracím se k základním katám Heian, konkrétně teď k Heian šódan a Heian nidan, které cvičím na obě strany.

Novoroční předsevzetí 2011

Rok se s rokem sešel a tak se ohlížím do minulosti a plánuji, co budu cvičit letos. V druhé polovině roku se mi podařilo najít způsob, jak pokračovat ve cvičení: Pokud to dovolilo počasí, chodil jsem brzy ráno ven na atletický stadion. Také jsem chodil cvičit do tělocvičny na Parádu, ale to spíš jen výjimečně, a ve Vidnavě do školní tělocvičny. Loni jsem si zacvičil katy Džiin, Bassai šó a Kanku šó, jak jsem si předsevzal. Naučil jsem se také Džunró jondan, a dokonce i Rantai, kterou jsem si vždycky přál umět. Nejvíc jsem cvičil v srpnu a září. Měsíce předtím i potom byly slabé. I tak jsem si zacvičil 617 kat. Nejvíc jsem cvičil katu Heian šódan (351x/celkem ji mám 572x) a potom Gjaku cuki no katu (57x). V prosinci jsem byl cvičit pětkrát, což je méně než polovina normálního stavu.

V letošním roce chci pokračovat ve cvičení venku, jakmile to bude možné. To by mohlo být tak v březnu nebo dubnu. Do té doby snad budu moci občas cvičit na Parádě. Letos se spíš než na učení nových kat chci zaměřit na důkladnější studium těch, které už znám, například Heian, Tekki, Empi nebo Gankaku (!) a chtěl bych se dostat přes tisícovku odcvičených kat. Buď budu pokračovat katou Heian šódan, nebo se pustím do Heian nidan – ještě uvidím. Když bych se učil nějakou další katu, tak to bude s největší pravděpodobností Činte nebo Džunró godan. Oss!

Trénink v říjnu a listopadu

Tohle nebude hurá příspěvek, protože říjen dopadl špatně. Měl jsem hodně práce, do toho nějaké choroby, brzy ráno už se nedá cvičit, navíc bylo špatné počasí a nakonec jsem si zranil koleno. Výsledek jsou tři tréninky za celý měsíc, během kterých jsem stihl zacvičit 40x Heian šódan, 10x Džunró šódan a to je tak zhruba všechno. Zkrátka tvrdá velká říjnová kapitalistická realita.

Listopad pokračoval ve stejném duchu. Cvičil jsem dvakrát venku na stadionu, ale nemohl jsem se do toho dostat - příliš dlouhá pauza a starosti (nejen) s kolenem. Vzhledem k počasí jsem nechtěl cvičit v kimonu a bosý, ale s botaskama na nohou a v teplákové bundě to není ono. Tak snad prosinec bude lepší, mám permanentku do tělocvičny na Parádu, kterou mi zařídila Leni. Nemám já skvělou ženu?

Trénink v září

Začal jsem dobře: Cvičil jsem každý druhý den a ani moc nevynechával. Tak to šlo do konce léta. S příchodem podzimu začalo chodit i víc práce a když mi jednoho rána fakt mrzly na trávě nohy, přestal jsem po ránu chodit na stadion. Byl jsem ještě párkrát cvičit odpoledne, ale posledních devět dní září jsem nějak vypustil. Mám pro to řadu vysvětlení, ale žádnou omluvu. Přesto jsem něco stihl: Heian šódan jsem zacvičil 139krát a naučil jsem se Rantai - katu Tecuhiko Asaje zaměřenou na kopy a Kanku šó. Tím naučil myslím, že jsem se naučil nazpaměť, jak jdou za sebou pohyby. Byl jsem cvičit 11krát. Naposledy 21. září odpoledne, kdy za mnou na stadion přišel Karel Imríšek, který také cvičí karate a byl zvědavý, odkud mám ten hnědý pásek (ptal se, jestli jsem si ho dal sám) a co to cvičím za katu (Rantai). Připomínal mi mě, když mi bylo osmnáct. Od té doby se neuvěřitelně změnilo počasí, takže pochybuji, jestli se ještě vůbec dá venku cvičit v kimonu, když je většinou tak 5 až 10 °. Budu to muset zkusit...

Trénink v srpnu

Učím se Rantai

V srpnu jsem absolvoval 11 tréninků. Ze všeho nejvíc jsem cvičil katu Heian šódan – celkem rovná stovka opakování. Na každém tréninku se snažím zacvičit ji aspoň desetkrát. Přitom střídám strany: jednou normálně a jednou zrcadlově. Cvičím ji také se zavřenýma očima a přitom dávám pozor, abych nepřepadával. Naučil jsem se Džunró jondan (Junro 4) a začal se učit Rantai, kde jsem zhruba v polovině. Pravidelně jsem cvičil také Gjaku-cuki-no-kata. Bolesti ramene přestaly; pata ještě trochu zlobí. V srpnu hodně pršelo. Ranní cvičení byla spíš taková koupel nohou. Na konci měsíce tráva na stadionu pěkně studila; jsem zvědav, jestli to bude v září lepší, ale žádné tropy čekat nemůžu.

Džunró jondan (Junro Yondan)

Džunró se překládá jako „krok za krokem“. Sérii pěti kat vytvořil sensei Tetsuhiko Asai (7. 6. 1935 – 15. 8. 2006). Znalost předposlední, čtvrté katy se vyžaduje u zkoušky na 2. kjú JKS. Skládá se z 50 pohybů (kiai 19 a 50). Tato kata obsahuje velký počet obratů, které rozvíjejí koši-kaiten (rotaci boků). Maximální síly a rychlosti, při současném zachování dokonalé rovnováhy, je možné dosáhnout pouze držením boků ve správné výši, tzn. stále stejně nízko.

Otáček je tam opravdu hodně a většinou v opačném směru, než jak je člověk zvyklý z klasických kat. Takovou lahůdkou je otáčka o 360 ° téměř na konci katy, ale musím přiznat, že se bojím o levé koleno.

V polovině prázdnin

Trápí mě naražené rameno a natažená achilovka. Někdo řekl, že když se po nějaké době znovu vrátíte ke cvičení, pravděpodobně přepálíte začátek a určitě si něco natáhnete nebo tak. I když rameno jsem si narazil, když jsem Jonášovi ukazoval kotoul vpřed na trávníku ve Vidnavě, takže to s tím začátkem nesouvisí. Achilovka bude ze cvičení. Kolikrát jsem vlastně letos cvičil? Jdu to spočítat:

leden: 0
únor: 0
březen: 2x
duben: 3x
květen: 4x
červen: 2x
červenec: 5x

Říkám si, že musím být opatrný, abych si nepřivodil další zranění. Ráno je trávník na stadionu úplně mokrý, takže občas jsem jako na kluzišti. Učím se katu Džunró jondan, ale hlavně teď cvičím Heian šódan.