Tato kata má 41 pohybů (kiai 11, 40).
Záznam, na kterém cvičí katu J. Ósaka: http://www.youtube.com/watch?v=-r_5A1ILF80
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=3gfKxxBnEcE
Záznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=nhVu8E1NOdI
Zde je odkaz na Wikipedii, kde se o katě píše (článek v angličtině): http://en.wikipedia.org/wiki/Hangetsu
Je to taková popelka mezi katami stylu Šótókan. Do jejího cvičení se nikdo zrovna nehrne a stejné pozornosti se těší i na seminářích. Mně se ale zdá, že právě na téhle katě se lze naučit zapojení celého těla do obranných a útočných technik. Přemýšlím, jestli nějak souvisí kata Hangecu s katou Sóčin. Možná kata Sóčin navazuje, respektive představuje další stupeň po zvládnutí katy Hangecu?
Při pohybu 23 by se po jori-aši pravá noha měla dostat do blízkosti místa, na kterém byla levá noha na začátku kata (asi 30 cm před toto místo).
Při sérii technik 26–38 je důležité se pohybovat po čáře, což je těžké hlavně v postoji hangecu-dači při trojkombinaci gedan-barai/gjaku-cuki/age-uke s následným obratem o 180°. Nějak to pořád ujíždí doleva (z pohledu výchozího místa) a je třeba si na to dávat pozor.
Poznámky k pohybům:
1: Jako byste ruce od sebe odtrhávali, rostoucí dynamické napětí, jako byste chtěli nohama uchopit podlahu. První pohyb nádech, druhý pohyb výdech.
7: džiši-ipon-ken
17: Tady není jori-aši, postoj je hangecu-dači.
20: s jori-aši
26: Uraken-tate-mawaši-uči, úder do protivníkovy paže.
29 a 35: gedan-cuki
40: čúdan-cuki
29. 12. 2007
2. 12. 2007
Džite (Jitte)
Kata se skládá z dvaceti čtyř pohybů. Některé prameny uvádějí, že se jedná výhradně o kryty. Většina z nich je proti útoku tyčí. Název Jitte nebo Jutte (čti „džite“) znamená „deset rukou“, ale je to také název staré japonské zbraně. Zde je odkaz na článek o této zbrani ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Jitte_%28weapon%29 (v angličtině).
Záznam katy JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=jAiAm0W-zgw
Stejné video zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=aLb3qh3IrlA
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=54R2M97ANO4
Při prvním pohybu jsou boky v pozici šómen.
Po desátém pohybu (kiba-dači s krytem jama-uke) by levá pata měla být na stejném místě, jako na začátku kata.
Patnáctý pohyb je kryt migi-čúdan-cukami-uke (až na postoj stejná technika jako 12. pohyb katy Tekki 2).
V této katě se několikrát opakuje posun jori-aši, konkrétně při pohybech 9, 10, 17b, 18b a 24 (pocit). Jori-aši je sklouznutí obou nohou v jednom směru bez překroku.
Záznam katy JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=jAiAm0W-zgw
Stejné video zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=aLb3qh3IrlA
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=54R2M97ANO4
Při prvním pohybu jsou boky v pozici šómen.
Po desátém pohybu (kiba-dači s krytem jama-uke) by levá pata měla být na stejném místě, jako na začátku kata.
Patnáctý pohyb je kryt migi-čúdan-cukami-uke (až na postoj stejná technika jako 12. pohyb katy Tekki 2).
V této katě se několikrát opakuje posun jori-aši, konkrétně při pohybech 9, 10, 17b, 18b a 24 (pocit). Jori-aši je sklouznutí obou nohou v jednom směru bez překroku.
30. 11. 2007
Heian godan
Tato kata má 23 pohybů.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=5g-KOvfpXHA
Stejné video natočené zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=J5Sv0zKhqn4
Starý videozáznam: http://www.youtube.com/watch?v=PZPJ4Kc9RAg
Záznam na kterém cvičí J. Ósaka (od 8:03): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai: http://www.youtube.com/watch?v=3wMKA5ge0WQ
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=5g-KOvfpXHA
Stejné video natočené zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=J5Sv0zKhqn4
Starý videozáznam: http://www.youtube.com/watch?v=PZPJ4Kc9RAg
Záznam na kterém cvičí J. Ósaka (od 8:03): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai: http://www.youtube.com/watch?v=3wMKA5ge0WQ
29. 11. 2007
Heian jondan (Heian Yondan)
Tato kata se skládá z 27 pohybů.
Videozáznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=H0iLdRDbQnk
Stejný záznam (pohled zezadu): http://www.youtube.com/watch?v=f2VRh_5ZwAk
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=itokPunvfhw
Záznam, na kterém cvičí katu J. Ósaka (od 5:14): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai (J. Ósaka): http://www.youtube.com/watch?v=lyy9nXPpYqQ
Videozáznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=H0iLdRDbQnk
Stejný záznam (pohled zezadu): http://www.youtube.com/watch?v=f2VRh_5ZwAk
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=itokPunvfhw
Záznam, na kterém cvičí katu J. Ósaka (od 5:14): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai (J. Ósaka): http://www.youtube.com/watch?v=lyy9nXPpYqQ
28. 11. 2007
Když se nechce cvičit
To může občas potkat každého; prostě není chuť cvičit. Co s tím? Hlavně si myslím, že je to normální a že se nejedná o nic výjimečného. Každý občas narazí, jak říkal Funakoši.
Ale člověk si musí uvědomit pár věcí. Když jednou–dvakrát vynechá, tak se nic nestane. Každý má občas právo změnit zavedený režim a dát si „padla“. Vynechá-li vícekrát po sobě, je to už horší. To samozřejmě neplatí, když je člověk nemocný, je na dovolené nebo probíhá nějaká jiná velká změna, která ruší zaběhnutý rytmus.
Když člověk vynechá vícekrát za sebou, postupně si odvykne cvičit. Jakoby radosti a starosti života zasypávaly karate vrstvou písku, která je pořád tlustší. Když pak po delší době půjdete cvičit, zjistíte, že to je, jako byste znovu začínali. Těžko dělat pokroky, když člověk trénuje jednou za 14 dní. Je vlastně pořád na začátku, za dva týdny zapomene, co se minule naučil, takže se k tomu musí znovu vracet a pořád dokola a k ničemu to není – leda k zlosti.
Funakoši napsal tenkou knížku. Je to 20 zásad, kterými by se měl karatista řídit. Jedna z těch zásad (11) je: „Karate je jako vařící voda – bez ohřívání schladne.“ Když necvičíte, tak z toho vyjdete a než se zase dostanete „do varu“, bude to chvíli trvat. Proto je důležité pořád přikládat pod kotlem. To znamená pořád cvičit. Další zásada (9) říká: „Karate je práce na celý život.“ Z toho je patrné, že karate je běh na dlouhou trať a uspěje pouze ten, kdo vydrží cvičit dostatečně dlouho.
Když je člověk mladý, myslí si, že má na všechno dostatek času, že není kam spěchat a proč se nutit, že všechno má ještě před sebou. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že už toho času tolik není. Už ví, že když se má něco naučit, bude to trvat dlouho. Ví, že musí zabrat teď, že žádné potom taky nemusí existovat. A je škoda zůstat na začátku nebo v půli cesty.
Proč se tím zabývám? Hlavně proto, že se mi občas – vlastně skoro pořád – nechce cvičit. Jsem prostě lenoch. Když jsem doma nebo v parku na procházce, mám velké oči. Uvažuji o tom, co všechno budu cvičit. Ale když mám v sedm ráno dobrovolně vylézt z postele a jít cvičit, všechna motivace je tatam. Zůstává jen od večera sbalená taška, otravný budík a velká nechuť opustit postel. Nejhorší je dostat se před dům. Potom už to jde.
Zabývám se tím také proto, že sensei nedávno psal o tom, že má nové žáky v náboru a dělá mu starosti, kolik z nich vydrží cvičit aspoň jeden rok. V karate (ale vlastně ve všem, co člověk dělá) je rok velice krátká doba. Měli bychom být rádi, že se nám někdo věnuje, že se nás snaží něco naučit. A měli bychom být rádi, že se můžeme něčemu naučit, že na to máme čas, peníze, zázemí, podporu rodiny a všechno ostatní, abychom se mohli karate věnovat.
Myslím, že překonávat vlastní lenost a pohodlí umožňuje člověku rozvíjet se. Ale zase všeho s mírou; pokazit si život určitě není cílem karate. Teoreticky by měl člověk cvičit celý život, takže je potřeba cvičit rozumně a nestrhnout se za dva roky. Jak jsem někde četl: Sice není kam pospíchat, ale času taky není nazbyt.
Ale člověk si musí uvědomit pár věcí. Když jednou–dvakrát vynechá, tak se nic nestane. Každý má občas právo změnit zavedený režim a dát si „padla“. Vynechá-li vícekrát po sobě, je to už horší. To samozřejmě neplatí, když je člověk nemocný, je na dovolené nebo probíhá nějaká jiná velká změna, která ruší zaběhnutý rytmus.
Když člověk vynechá vícekrát za sebou, postupně si odvykne cvičit. Jakoby radosti a starosti života zasypávaly karate vrstvou písku, která je pořád tlustší. Když pak po delší době půjdete cvičit, zjistíte, že to je, jako byste znovu začínali. Těžko dělat pokroky, když člověk trénuje jednou za 14 dní. Je vlastně pořád na začátku, za dva týdny zapomene, co se minule naučil, takže se k tomu musí znovu vracet a pořád dokola a k ničemu to není – leda k zlosti.
Funakoši napsal tenkou knížku. Je to 20 zásad, kterými by se měl karatista řídit. Jedna z těch zásad (11) je: „Karate je jako vařící voda – bez ohřívání schladne.“ Když necvičíte, tak z toho vyjdete a než se zase dostanete „do varu“, bude to chvíli trvat. Proto je důležité pořád přikládat pod kotlem. To znamená pořád cvičit. Další zásada (9) říká: „Karate je práce na celý život.“ Z toho je patrné, že karate je běh na dlouhou trať a uspěje pouze ten, kdo vydrží cvičit dostatečně dlouho.
Když je člověk mladý, myslí si, že má na všechno dostatek času, že není kam spěchat a proč se nutit, že všechno má ještě před sebou. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že už toho času tolik není. Už ví, že když se má něco naučit, bude to trvat dlouho. Ví, že musí zabrat teď, že žádné potom taky nemusí existovat. A je škoda zůstat na začátku nebo v půli cesty.
Proč se tím zabývám? Hlavně proto, že se mi občas – vlastně skoro pořád – nechce cvičit. Jsem prostě lenoch. Když jsem doma nebo v parku na procházce, mám velké oči. Uvažuji o tom, co všechno budu cvičit. Ale když mám v sedm ráno dobrovolně vylézt z postele a jít cvičit, všechna motivace je tatam. Zůstává jen od večera sbalená taška, otravný budík a velká nechuť opustit postel. Nejhorší je dostat se před dům. Potom už to jde.
Zabývám se tím také proto, že sensei nedávno psal o tom, že má nové žáky v náboru a dělá mu starosti, kolik z nich vydrží cvičit aspoň jeden rok. V karate (ale vlastně ve všem, co člověk dělá) je rok velice krátká doba. Měli bychom být rádi, že se nám někdo věnuje, že se nás snaží něco naučit. A měli bychom být rádi, že se můžeme něčemu naučit, že na to máme čas, peníze, zázemí, podporu rodiny a všechno ostatní, abychom se mohli karate věnovat.
Myslím, že překonávat vlastní lenost a pohodlí umožňuje člověku rozvíjet se. Ale zase všeho s mírou; pokazit si život určitě není cílem karate. Teoreticky by měl člověk cvičit celý život, takže je potřeba cvičit rozumně a nestrhnout se za dva roky. Jak jsem někde četl: Sice není kam pospíchat, ale času taky není nazbyt.
21. 11. 2007
Počet pohybů
Chtěl jsem se naučit počet pohybů v každé kata. Udělal jsem si jednoduchou tabulku a zjistil, že nejlépe se to pamatuje, když si katy seřadím podle počtu pohybů. Tabulka (ve které je také první a druhé kiai) vypadá takhle:
- 20 Heian 3 (10, 20)
- 21 Heian 1 (9, 17)
- 23 Heian 5 (12, 19)
- 24 Tekki 2 (16, 24)
- 24 Jitte (13,24)
- 26 Heian 2 (11, 26)
- 27 Heian 4 (13, 25)
- 29 Tekki 1 (15, 29)
- 36 Tekki 3 (16, 36)
- 37 Empi (15, 36)
- 41 Hangetsu (11, 40)
- 42 Bassai (19, 42)
- 42 Gankaku (28, 42)
- 47 Jion (17, 47)
- 65 Kanku (15, 64)
29. 10. 2007
Heian nidan
Druhá kata se skládá z 26 pohybů.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=36pI7IRLqFs
Boční pohled na totéž: http://www.youtube.com/watch?v=49YeIg5JFEg
Starý záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=hlDBTAigk4Y
Videozáznam, na kterém cvičí J. Ósaka je zde (od 1.39): http://www.youtube.com/watch?v=pWTspBwfKwk
Bunkai je zde: http://www.youtube.com/watch?v=yhi9TB7vkJY
Při 22. pohybu (migi-čúdan-morote-uke) jsou boky v pozici hanmi. Po dokončení tohoto pohybu je pata pravého chodidla na stejném místě jako na začátku. Kdybyste v této chvíli katu skončili, obrátili se a stoupli si do postoje šizen-tai, tak musíte stát přesně na stejném místě jako na začátku. Když toto místo neohlídáte, skončíte cvičení zhruba o půl až jedno chodidlo za místem, kde jste začali. Překrok do zenkucu-dači v pohybu 22 vnímám jako takový kontrolní bod embusenu této kata. Když si ho ohlídáte, skončíte správně.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=36pI7IRLqFs
Boční pohled na totéž: http://www.youtube.com/watch?v=49YeIg5JFEg
Starý záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=hlDBTAigk4Y
Videozáznam, na kterém cvičí J. Ósaka je zde (od 1.39): http://www.youtube.com/watch?v=pWTspBwfKwk
Bunkai je zde: http://www.youtube.com/watch?v=yhi9TB7vkJY
Při 22. pohybu (migi-čúdan-morote-uke) jsou boky v pozici hanmi. Po dokončení tohoto pohybu je pata pravého chodidla na stejném místě jako na začátku. Kdybyste v této chvíli katu skončili, obrátili se a stoupli si do postoje šizen-tai, tak musíte stát přesně na stejném místě jako na začátku. Když toto místo neohlídáte, skončíte cvičení zhruba o půl až jedno chodidlo za místem, kde jste začali. Překrok do zenkucu-dači v pohybu 22 vnímám jako takový kontrolní bod embusenu této kata. Když si ho ohlídáte, skončíte správně.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)