Novoroční předsevzetí 2010

Rok utekl jako voda, a tak můžu bilancovat, co se mi letos podařilo splnit, a co nikoli. Loni jsem si předsevzal, že vydržím cvičit a to se mi povedlo. Jen od září jsem necvičil tak intenzivně jako v první polovině roku – z různých důvodů, které jsem popsal v minulém příspěvku.

Také jsem si předsevzal, že půjdu na zkoušku na 3. kjú, což se mi také povedlo a na letním soustředění v Rumburku jsem ji složil. Připravoval jsem se vlastně celou první polovinu roku.

Nakonec jsem se chtěl naučit pět kat Džunró. Naučil jsem se jen první tři, potom už jsem se připravoval na zkoušky, takže nebyl čas. Někdy v budoucnosti bych se chtěl ke katám Džunró vrátit, protože jsem jim zatím věnoval velice málo času.

A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu a pro mě nejtrpčímu: Od Nového roku jsem skončil v tělocvičně, protože už si to nemůžu finančně dovolit. Zatím tedy nevím zda, kdy a kde budu cvičit. Je možné, že po určitou dobu budu jenom chodit běhat.

Příští rok se na zkoušky určitě nechystám. Stejně jako loni si přeji, aby se mi podařilo najít způsob, jak pokračovat ve cvičení, i když teď poprvé po pěti letech opravdu nevím, jak to udělat.

Jestli najdu způsob, jak cvičit, chtěl bych se naučit katy Dži'in, Bassai šó, Kanku šó a Činte. Abych se vyjádřil přesně: chtěl bych se je prostě naučit nazpaměť, abych je mohl cvičit třeba na semináři. Hlavně bych chtěl ještě více prohloubit znalost prvních 15 kat, což je nikdy nekončící úkol.

A něco z jiného soudku: Do nového roku si přeju, abych tolik nepil a nekouřil. Měl bych najít nějaký jiný způsob, jak vypnout, než si doma něco nalít a v hospodě pálit jednu o druhou. Dobře se cítím třeba po cvičení. A hlavně si přeju, aby se nám narodila zdravá holka, aby byly obě v pořádku a my to všechno zvládli aspoň tak jako u Jonáše, ale to už patří do jiného blogu.

Jak dál v době krize

Tak to vypadá, že přestanu cvičit. Nějak je pořád něco: buď jsme nemocní, anebo práce. V lednu se narodí malá a to už nebude vůbec na nic čas. Pak také nemám peníze, abych zaplatil letošní nájem za tělocvičnu. Když není na letošek, tak na příští rok nebude už docela jistě. Dřív to šlo, ale jak žijeme z jednoho platu a mateřské, tak není peněz nazbyt. Věděl jsem, že to přijde, že je to luxus pronajímat si sám pro sebe tělocvičnu a teď, když je to tu, tak se mi nechce se podle toho zařídit. Už v říjnu přišla krize; byl jsem ze všeho tak unavený, že mě ani nebavilo cvičit. Nebylo dost práce a to mě ničí snad víc, než když je práce hodně. A v listopadu jsme byli pro změnu nemocní. Možná se časem nějaká cesta najde, v tuhle chvíli ale vidím na své cestě karate jenom tmu.

Já bych s tím vlastně přestal docela snadno, jen kdybych si byl jistý, že po nějakém čase mi cvičení nezačne chybět. Kdybych prostě věděl, že je to definitivní konec karate, tak bych s tím byl hotov jedna dvě. Ale řekněte si v životě, že je něco definitivní. Definitivní je jedině to, že není nic definitivní! A protože se nemůžu rozhodnout, že s tím definitivně skončím, tak se nemůžu odhodlat k tomu, abych cvičení přerušil. Dřív jsem si s takovými věcmi hlavu nedělal. Prostě konec a hotovo. A teprve potom jsem zjišťoval následky. Ale teď mám strach, že až mi za pár let začne cvičení chybět, budu muset začínat znovu od začátku. Holt karate je jako vařící voda. Přestanete-li přikládat, voda se přestane vařit. Ale to platí ve všem. Ale zase: dělat něco ze strachu s tím přestat. Je to normální?

Ráno jsem byl po dvou týdnech znovu cvičit. Tedy napřed jsem seděl v kuchyni a přemýšlel, jestli mám jít. Nejsem ještě úplně zdravý, ale kdo v tomhle chřipkovém období je, že? Vlastně jsem si dal jen poloviční trénink, který jsem zaměřil na postoje a držení těla. Použil jsem k tomu katy Tekki 1: kiba-dači, Heian 4: kokucu-dači a Kanku-dai: zenkucu dači. Všechny katy jsem cvičil oboustranně, tzn. normálně a zrcadlově. Nevím, jak pro vás, ale taková zrcadlově zacvičená Kanku-dai je pro mě docela oříšek. Do sešitu jsem si po tréninku poznamenal tohle: Na všechny námitky a pochyby, které mám, ozývá se mi v hlavě jediná odpověď: VYTRVAT. Je něco ve mně, co nechce se cvičením skončit – navzdory všem pochybám a nepříznivým okolnostem.

Letní soustředění a zkoušky

Na letní soustředění do Rumburku jsem přijel 11. 8. večer, zkoušky se konaly v pátek 14. 8. a v sobotu dopoledne jsem jel za rodinou na Šumavu. Podařilo se mi složit zkoušku na 3. kjú. Odvezl jsem si cenné zkušenosti, diplom a naražená žebra, která mě trápila celou dovolenou. Nechal jsem tam pár kilogramů, což navazující dovolená trochu zkazila.

Zápis z 13. 8. 2009 (polední trénink):
V polovině tréninku jsem měl chuť toho nechat a odjet. Prostě zaplatit, co jsem odcvičil a zmizet. Nějaké karate mi může být ukradené, říkal jsem si. Ale pak se to změnilo. Ostatní jsou přece mnohem unavenější než já, protože cvičí už od soboty, zatímco já přijel až na poslední trénink v úterý večer. Celé soustředějí je zaměřené hlavně na kumite, a to na džú-kumite. Kromě ranních tréninků se vlastně pořád cvičí kumite. Proto ty chrániče... Leni udělala dobře, že se mnou nakonec nejela. Tohle má smysl jenom pro mě a o tom také občas pochybuji. Možná až bude Jonáš větší, tak budeme jezdit spolu, pokud bude cvičit, a já u karate do té doby vydržím. (z tréninkového deníku)

Zápis z 13. 8. 2009 (večerní trénink):
Trénink byl nesmírně náročný, protože jsme napřed cvičili kihon na 4. kjú podle děčínského dódžó, což jsou vlastně kombinace na zkoušky na 1. dan. Potom následovaly různé formy řízeného kumite – vždy na levou a pravou stranu. Dále posilování a nakonec strečink. Jenže sensei potom řekl, že si máme znovu nandat chrániče. Vyšší technické stupně šly dopředu a my do řady před ně a začalo se cvičit randori. Nebralo to konce, protože starších žáků bylo asi deset a nás čtyři až pět na každého. (z tréninkového deníku)

Technika krytů (uke-waza)

Sestavil jsem seznam základních krytů. Nejedná o úplný výčet všech krytů používaných ve stylu Šótókan, ale jsou to techniky, které se vyskytují v katách co cvičím, a jsou také ve zkušebním řádu. Až si zase budu myslet, že znám jenom age-uke, soto-uke, uči-uke a gedan-barai...

Džódan (horní pásmo)

1. age-uke (horní kryt)
2. soto-ude-uke (kryt vnitřní stranou předloktí)
3. uči-ude-uke (kryt vnější stranou předloktí)
4. tate-šutó-uke (kolmý kryt malíkovou hranou ruky)
5. te-nagaši-uke (kryt smetením)
6. haiwan-nagaši-uke (kryt smetením zadní paží)
7. džúdži-uke (křížový kryt)
8. sokumen-awase-uke (oboustranný boční kryt)

Čúdan (střední pásmo)

1. soto-ude-uke (kryt vnitřní stranou předloktí)
2. uči-ude-uke (kryt vnější stranou předloktí)
3. šutó-uke (kryt malíkovou hranou ruky)
4. te-osae-uke (kryt stlačením)
5. morote-uke (obouruční kryt)
6. kakiwake-uke (kryt rozražením)
7. tate-šutó-uke (kolmý kryt malíkovou hranou ruky)
8. kake-uke (hákovitý kryt)
9. otoši-uke (padající kryt)
10. teišó-uke (kryt patou dlaně)
11. tekubi-kake-uke (hákovitý kryt zápěstím)
12. cukami-uke (kryt uchopením)

Gedan (dolní pásmo)

1. gedan-barai (spodní kryt)
2. šutó-uke (kryt malíkovou hranou ruky)
3. kake-uke (hákovitý kryt)
4. sukui-uke (nabírající kryt)
5. džúdži-uke (křížový kryt)
6. teišó-awase-uke (obouruční kryt dlaněmi)

Překlady o karate

Do svého překladatelského blogu jsem napsal příspěvek o překládání literatury o karate do češtiny. Článek je zde: http://jazykotrans.blogspot.com/2009/06/preklady-o-karate.html

Bassai dai s Jonášem

Mysl začátečníka

Jakákoli myšlenka na to, že už něco umím, že už jsem něco dokázal apod. je spolehlivou brzdou v dalším vývoji. Zase měl JS pravdu, když říkal, že neustálé opravování chyb, nekonečné opakování a učení technik je v karate normální. A neplatí to zdaleka jenom pro karate. Zachovat si mysl začátečníka – v tom je ten vtip. Ve všem co dělám.