Gankaku

Kata Gankaku má 42 pohybů.

Záznam JKA, na kterém cvičí M. Tanaka: http://www.youtube.com/watch?v=oNtGF1-1ZYs
Stejný záznam (boční pohled): http://www.youtube.com/watch?v=ERfp8dTPerQ
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=ZiZ2WW5TURQ

Při 9. pohybu je pravé chodidlo na místě, kde bylo na začátku levé chodidlo. Při 16. pohybu jsem se pravým chodidlem dostal na úroveň, kde jsem stál na začátku, akorát jsem zhruba o jednu šířku ramen vpravo (o jeden obdélník tvořený postojem zenkucu-dači).
Při 24. pohybu stojím v postoji kosa-dači přesně na úrovni, kde jsem stál na začátku, ale opět o jednu šířku ramen vpravo.
Při 42. pohybu došlápnu pravou nohou do postoje migi-zenkucu-dači. Noha je na stejném místě, na kterém byla v přípravné pozici na začátku katy v postoji hačidži-dači.

Oi-cuki

Psát o nejjednodušších věcech je to nejtěžší. S úderem oi-cuki se potýkám od samého začátku. Pořád si lámu hlavu, jestli mají být v konečné fázi boky, respektive ramena úplně rovně, nebo jsou mírně šikmo. V současné době je trend stát v konečné fázi kolmo k soupeři, boky zavřené jako při gjaku-cuki a ramena rovně (žádné není vysunuté dopředu). Naproti tomu T. Ohshima jasně říká, že při oi-cuki je v ose úderu, která je tvořená patou zadní nohy, boky a pěstí, také rameno. Takový úder je určitě delší. Jak to tedy vlastně je?

Myslím, že nejdůležitější je vrhnout boky vší silou dopředu. Odrazit se jednou nohou a vystrčit boky co nejdál před sebe. Možná by bylo dobré cvičit to napřed bez rukou (například z heisoku-dači a potom i s překrokem ze zenkucu-dači), a teprve potom přidat úder.

Pěkně je to vidět na následujícím videu (Masao Kagawa): http://www.youtube.com/watch?v=8844BzvEyMs

Na webu The Shotokan Way (viz odkaz v levé části blogu) je na uvedené téma zajímavá diskuze nazvaná Oi-Zuki...Hips Square or Not? (v angličtině) Z této diskuze vyplývá, že v zásadě pro jednoduchost platí, že boky jsou kolmo k cíli, ale jemnější a přesnější je vysunout bok útočící ruky zhruba o 10 % dopředu, aby byl prostor pro navázání technikou gyaku-cuki.

Paul Herber zde uvádí následující cvičení od M. Nakajamy:
1. vpřed do zenkucu-dači s oi-cuki (bok na straně úderu o 10 % vysunutý dopředu)
2. gjaku-cuki (boky v pozici šómen)
3. kizami-cuki (boky v pozici hanmi)
4. gjaku-cuki (boky v pozici šómen)
Důraz se klade na tři základní pozice boků (10 %, šómen a hanmi) a z toho vyplývající čtyři mechanismy úderů.

Empi

Kata Empi má 37 pohybů (15 a 36 kiai).

Záznam, na kterém cvičí M. Jahara: http://www.youtube.com/watch?v=9_WV5csJxLc
Záznam, na kterém cvičí T. Asai: http://www.youtube.com/watch?v=OJfPeKAcDjo
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=wrG8j23WXjs

Orientační body pro dodržení embusenu jsou 14. a 31. pohyb. Při 14. pohybu jsem v postoji kiba-dači přesně nad výchozím bodem této katy. Při 31. pohybu jsem v zenkucu-dači a pravá noha je o necelou délku chodidla před výchozím bodem.

Šutó-uke

Ruka, která provádí kryt, je v nápřahu před opačnou tváří. Chybou je přehnaný nápřah, kdy ruku dáváme za krk. Podle T. Óšimy se při nápřahu jedná o stejnou polohu, jako když předpaženou ruku pokrčíte v lokti a dáte ji k opačnému uchu. Zápěstí je úplně rovně, prsty jsou mírně ohnuté. V konečné poloze je dlaň sekající ruky ve výši ramene. Chybou je, když ruku držím příliš vodorovně nebo hodně vpředu. Malíková hrana je mírně (nikoli maximálně) vytočena ven a loket je přitažený k boku. Tělo je otočené víc než v hanmi.

Videozáznam, na kterém předvádí kryt Masao Kagawa: http://www.youtube.com/watch?v=HZJG71v3qRs

Joko-geri

Existují dvě varianty: joko-geri-keage a joko-geri-kekomi. Jsem toho názoru, že u obou kopů je nápřah stejný, a liší se provedení kopu. V nápřahu je koleno kopající nohy zvednuté a vytočené do strany. Chodidlo kopající nohy se dotýká vnitřní strany kolene stojné nohy. Sice jsem napsal, že nápřah je stejný, ale vytočení do strany při kekomi nebývá tak výrazné jako při keage.

Joko-geri-keage je obdobou mae-geri-keage, ale tentokrát kopeme do strany. Vnější hranou nohy kyvadlovým pohybem švihneme nahoru a v zápětí nohu stáhneme zpět do nápřahu. Zasahujeme například podpaží.

Joko-geri-kekomi je obdobou mae-geri-kekomi. Nohu z nápřahu vytrčíme směrem k cíli. Přitom zcela propneme koleno a použijeme sílu boků. Trup je pokud možno rovně a v ose kopu (nepředkláníme ani neodkláníme se). Zasahujeme například solar plexus nebo žebra.

Záznam joko-geri-kekomi M. Kagawy (od 1.25): http://www.youtube.com/watch?v=2HDCc0qjSq0

Gohon kumite

Název gohon kumite jsem přeložil jako cvičný zápas na pět kroků. Klasická kombinace je pětkrát opakovaný útok v zenkucu-dači s oi-cuki-džódan a obrana (ústup) v zenkucu-dači s age-uke. Po posledním krytu následuje ihned protiútok gjaku-cuki-čúdan.

Zde je podrobný popis gohon kumite od A. Bertela (článek je v angličtině): http://andrebertel.blogspot.com/2007/07/gohon-kumite.html

Proč cvičit karate?

Chtěl jsem přijít s něčím novým – napsat o tom, proč cvičit karate. Pak jsem do Googlu zadal „proč cvičit karate“ a v zápětí dostal hromadu odpovědí. Zjistil jsem, že na podobnou otázku existuje odpověď skoro na každém webu o karate. Každý pořadatel náboru čeká takovou otázku buď od žáků, nebo jejich rodičů. Zdá se, že k tomu už není co dodat; téma je vyčerpané a uzavřené.

Vlastně bych si měl spíš položit otázku: Proč cvičím karate? Protože každý může odpovědět jinak. Já cvičím karate proto, abych vyvážil sedavé zaměstnání; dále pro dobrý pocit, který po tréninku mám, a potom mě cvičení prostě baví.

Zajímavý článek na toto téma je zde:
http://www.karate.progr.cz/index.php?zobraz=clanek&id=54