Zimní seminář v Brně

Poslední lednový víkend (31. 1. - 1. 2.) se v Brně konal seminář Jana Steklého (3. dan JKA). Objevil jsem některá slabá místa, na která se zaměřím v dalším tréninku. Především je to špatné držení těla. S tím se potýkám už dlouho, ale teď snad už vím i proč. Lidově řečeno vystrkuji příliš zadek, což je zase způsobeno povolenými břišními svaly.

Kihon: cvičilo se hodně věcí a nemá cenu je všechny popisovat. Popíšu jen své nedostatky, na které musím pamatovat. Při kopech prováděných pomalu jsem schopen jakžtakž dodržovat správnou techniku, ale při rychlém provedení se to výrazně zhorší. Na tohle si musím dát pozor a cvičit kopy také plnou rychlostí při překroku.

Cvičily se katy Heian nidan, Heian sandan, Tekki šódan, Tekki nidan a Tekki sandan.

Heian nidan: Při přechodu z osmého do devátého pohybu důrazný a současný došlap s krytem šutó-uke. Pozor také na levé mae-geri (pohyb č. 20).
Heian sandan: druhá a třetí technika je hod. Tate-uraken-uči švihem bez zatuhnutí v okamžiku úderu.
Tekki šódan: te-aši-dódži na začátku a na konci katy. První pohyb se provádí rychle. Druhý pohyb (čúdan-kake-uke) bez nápřahu rovnou z předchozí pozice.
Tekki nidan: pozor na správné provedení cukami-uke.

Dále se cvičilo gohon-kumite (i méně obvyklé formy), džú-ippon-kumite (důraz se kadl na maai a zanšin) a kihon-ippon-kumite (maai).

Musím se zaměřit na zpevnění břišních svalů, které se ulejvají hlavně při mnohahodinovém sezení u počítače, a na to, abych nevystrkoval zadek. Pomoci mi v tom může také posilování ze sedu na patách, které jsme si vyzkoušeli a výborné cvičení na postoje zenkucu-dači, kokucu-dači a kiba-dači, které jsme se naučili.

Seminář se mi velice líbil a je podle mého škoda, že se ho účastnilo tak málo lidí. Já mám na nějakou dobu o čem přemýšlet a co cvičit.

Novoroční předsevzetí 2009

A je tady nový rok a s ním čas slibů a novoročních předsevzetí. Tak tedy: do nového roku si přeji, abych vydržel cvičit aspoň tak jako loni. Vím, že to není kdovíjaké předsevzetí, ale ve skutečnosti to není tak jednoduché. Chtěl bych také složit zkoušku na 3. kjú.

Co se týče kihonu, tak se zaměřím na správné držení těla a práci boků. V katách bych chtěl co možná nejvíc prohloubit znalost prvních patnácti kat, a kromě toho se naučit nazpaměť pět nových kat Džunró. V kumite bych se chtěl soustředit na účinnost prováděných technik s důrazem na správné maai (vzdálenost a načasování).

Džunró nidan (Junro Nidan)

Džunró se překládá jako „krok za krokem“. Džunró nidan je druhá kata této série. Skládá se ze 35 pohybů (kiai 11 a 22). Tato kata rozvíjí obouruční techniky (morote-waza). Při použití rukou k současnému krytu a úderu nebo dvojručnímu úderu, případně k dvojručnímu bloku, je nutné mít dobrý postoj, který je podmíněný správným posazením pánve.

Zde je zpomalený záznam: http://www.youtube.com/watch?v=juIIzIclMyw
Zde je normální záznam: http://www.youtube.com/watch?v=ZSxhbfemmTo

Další záznam: http://www.youtube.com/watch?v=reXAECpV8Nw

140. výročí narození Gičina Funakošiho

Dnes je to 140 let, co se na Okinavě narodil Gičin Funakoši (10. 11. 1868), a proto jsem ranní trénik věnoval jeho památce.

Zde je odkaz na životopis ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Funakoshi_Gichin

Po obvyklé rozcvičce jsem hodinu cvičil katu Džion (Jion). Stihl jsem to dvacetkrát. Snažil jsem se cvičit co nejpřesněji a zbytečně nespěchat. Soustředil jsem se na dodržování embusenu; hlavně abych skončil přesně na výchozím místě, což se mi dařilo tak ze 30 %. Dával jsem si také pozor, abych nezapomínal na kiai, což se mi stává až příliš často. Kiai bylo přiškrcené, spíš takové zaúpění nebo heknutí samým úsilím. V tomhle směru mám ještě hodně co zlepšovat.

Ve výchozí pozici katy (pravá ruka zavřená v pěst, levá ji objímá) jsem myslel na význam toho pohybu. Ruka zavřená v pěst představuje zbraň, sílu a agresivitu. Otevřená, prázdná ruka znamená etiketu, ovládání, mírumilovnost. Když prázdná ruka objímá pěst, znamená to, že etiketa, sebeovládání a mírumilovnost má ovládat sílu a agresivitu.

Myslel jsem také na to, že karate-dó se cvičí nejen v dojo, ale vlastně pořád. Kdykoliv nastane nějaká nečekaná událost, krize, problém nebo konflikt, je to příležitost cvičit karate-dó. Reaguji vznětlivě, agresivně, podrážděně? Mám pocit, že se mi děje křivda, že mi všichni ubližují? Nadávám? Tím vlastně dokazuji svojí nezralost a slabost. Dokážu tohle někdy změnit?

Džunró šódan (Junro Shodan)

Katu vytvořil Tetsuhiko Asai, 10. dan (7. 6. 1935–15. 8. 2006). Džunró (Junro) se překládá jako „krok za krokem“. Džunró šódan je první kata této série (celkem jich je pět). Skládá se z 41 pohybů (kiai 17 a 34). Setkáváme se zde s postojem neko-aši-dači a otočkou o 360°. Cílem této katy je naučit se kontrolovat stojnou nohu. Základním úderem je gjaku-cuki, na rozdíl od katy Heian šódan, kde je hlavním úderem oi-cuki. Pro mě zcela novou technikou je kryt džódan-barai. Je to vlastně takové gedan-barai pro horní pásmo.

Zde je záznam: http://www.youtube.com/watch?v=TmcfoSZtdMU
Zde je stejná kata zacvičená pomalu: http://www.youtube.com/watch?v=peqIqIvnraU
Zde je lepší záznam: http://www.youtube.com/watch?v=gT7Sc34uPY0

Rytmus: 1, 2-3, 4-5; 6, 7-8, 9-10;
11-12-13, 14-15-16, 17;
18-19-20-21; 22-23-24-25;
26-27-28-29, 30-31-32-33, 34;
35-36-37-38; 39-40-41.

Oi-cuki

Znovu se vracím k základnímu úderu s překrokem do zenkucu-dači. Neustále si hlídám te-aši-dódži, ale musím dávat pozor, abych nesklouzl ke starým chybám.

Abych tomu úplně předešel, začal jsem cvičit oi-cuki tak, že se snažím být tam rukou dřív než nohou. Prostě vykonat úder dřív než došlápnu do zenkucu-dači. A víte s jakým výsledkem? Kupodivu mi z toho vychází oi-cuki s přesným te-aši-dódži. Prostě se snažím být tam rukou dřív, ale zase nezačínat s úderem dříve než zadní noha mine přední. A výsledkem je, že jsem tam rukou málokdy dřív, spíš přesně s došlapem nohy do zenkucu-dači.

Přitom úder je najednou dynamický. Když jsem se začínal učit te-aši-dódži, tak jsem pohyb ruky i nohy začínal současně, tzn. že úder „se nesl“ k cíli rychlostí překroku. Žádná závratná rychlost to nebyla a dost mě to trápilo. O dynamickém úderu se nedalo ani mluvit. Zato teď je v tom trochu švih. Od okamžiku, kdy jsou nohy na stejné úrovni, je sice potřeba trochu zabrat horní polovinou těla (mám na provedení úderu jen druhou půli kroku), ale výsledné oi-cuki je dynamičtější. Dokonce se zrychluje překrok, protože nohy nechtějí zůstat pozadu a snaží se dohnat ruku, která však má „za úkol“ být tam jako první.

Te-aši-dódži

Nejedná se o samostatnou techniku, ale o princip správně prováděné techniky. Je o něm zmínka v knize Best Karate 8 na str. 126–127 (angl. vydání). O co jde? Například při oi-cuki nebo gjaku-cuki v zenkucu-dači je velice důležité dokončit úder zároveň s došlápnutím přední nohy do zenkucu-dači a s výdechem. Jiným příkladem je kryt šutó-uke v kokucu-dači nebo kryt gedan-barai v kiba-dači. Vlastně při každé obranné nebo útočné technice rukou je třeba si dát pozor na te-aši-dódži – na koordinaci pohybu rukou, nohou a výdechu (pokud se nejedná o techniku prováděnou pomalu, jako je např. tate-šutó-uke).

Při pozorování svého oi-cuki jsem zjistil, že napřed došlápnu nohou, a teprve potom vedu úder rukou. Když jsem si na to dával velký pozor, dokázal jsem dokončit úder současně s překrokem do zenkucu-dači. Dosud jsem začínal úder vlastně až po došlapu. Musel jsem začít mnohem dříve, zhruba někdy po momentu, kdy noha, která dělá krok dopředu, míjí stojnou nohu. Při výsledném oi-cuki jsem měl úplně jiný pocit. Jenže ouha – úder oi-cuki byl najednou pomalý a slabý. Jinými slovy: byl přesně tak rychlý a silný, jak rychlý byl můj překrok z jednoho zenkucu-dači do druhého.

Rozhodl jsem se cvičit oi-cuki napříště vždy s důrazem na princip te-aši-dódži i za cenu, že zpočátku bude úder pomalý a slabý, ale časem se to doufám zlepší. Musím si na to dát pozor i při jiných technikách, hlavně při šutó-uke v kokucu-dači, kdy pohyb nohou dokončím jako první a potom provedu kryt, což je zase špatně. Dalším oříškem je kombinace mae-geri s oi-cuki v zenkucu-dači.

Ze cvičných důvodů není od věci zkusit úder nebo kryt tak, že schválně napřed dokončíte techniku rukou a potom dokročíte do postoje. Je to vlastně provedení techniky za pohybu, ale člověk si uvědomí ty jemné rozdíly při synchronním nebo asynchronním dokončení.

Dokončíte-li pohyb nohou dříve než pohyb rukou, což je častá chyba, obránce může ihned zaútočit na přední nohu technikou aši-barai, což je znázorněno na fotografiích ve zmiňované knize. Vůbec celý dodatek osmého dílu Best Karate, který se týká provádění kat, je hodně zajímavý.

Pokud chcete zkusit cvičit princip te-aši-dódži v katách, zkuste například Heian 1 (7x oi-cuki) nebo Heian 2 (7x šutó-uke).