Dnes je to 140 let, co se na Okinavě narodil Gičin Funakoši (10. 11. 1868), a proto jsem ranní trénik věnoval jeho památce.
Zde je odkaz na životopis ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Funakoshi_Gichin
Po obvyklé rozcvičce jsem hodinu cvičil katu Džion (Jion). Stihl jsem to dvacetkrát. Snažil jsem se cvičit co nejpřesněji a zbytečně nespěchat. Soustředil jsem se na dodržování embusenu; hlavně abych skončil přesně na výchozím místě, což se mi dařilo tak ze 30 %. Dával jsem si také pozor, abych nezapomínal na kiai, což se mi stává až příliš často. Kiai bylo přiškrcené, spíš takové zaúpění nebo heknutí samým úsilím. V tomhle směru mám ještě hodně co zlepšovat.
Ve výchozí pozici katy (pravá ruka zavřená v pěst, levá ji objímá) jsem myslel na význam toho pohybu. Ruka zavřená v pěst představuje zbraň, sílu a agresivitu. Otevřená, prázdná ruka znamená etiketu, ovládání, mírumilovnost. Když prázdná ruka objímá pěst, znamená to, že etiketa, sebeovládání a mírumilovnost má ovládat sílu a agresivitu.
Myslel jsem také na to, že karate-dó se cvičí nejen v dojo, ale vlastně pořád. Kdykoliv nastane nějaká nečekaná událost, krize, problém nebo konflikt, je to příležitost cvičit karate-dó. Reaguji vznětlivě, agresivně, podrážděně? Mám pocit, že se mi děje křivda, že mi všichni ubližují? Nadávám? Tím vlastně dokazuji svojí nezralost a slabost. Dokážu tohle někdy změnit?
