KAZE SHIHAN HT4 14 OZ

PRVNÍ DOJEM
Na doporučení výrobce (firma KAZE, http://www.kaze.cz/) jsem ustoupil od původního požadavku nechat si ušít karate-gi na míru a koupil si standardní velikost 180. První věcí, která mě příjemně překvapila, byla rychlost, s jakou jsem dógi dostal. Na webu internetového obchodu stav objednávky nikdo neaktualizoval, a tak jsem si myslel, že se asi načekám, ale opak byl pravdou. Objednávku jsem zadal ve čtvrtek a v úterý zvonil pošťák za dveřmi. Po vybalení z kvalitního obalu můj první dojem byl, že se v tom gi cítím trochu ztracený. Materiál je kvalitní, pevný a úměrně těžký. Dógi je velice pěkně ušité.

KABÁTEK
Kabátek trochu škrtí u krku – zpočátku jsem měl tendenci si ho roztahovat jako těsný límeček u košile – ale po zpocení si sedne. Osobně bych uvítal o pár centimetrů kratší rukávy. To samé platí o délce kabátku. Nejsem příznivcem sukní a délka horního dílu k tomu hlavně vzadu nemá daleko. Přemýšlím, jaký to má účel, ale nic mě nenapadá. Záda jsou oproti předním dílům ještě prodloužená. Moira je všitá do ramen kabátku tam, kde některá jiná kimona mají dvojitou látku.

KALHOTY
Zaskočila mě délka kalhot, které mi řezaly do nártů, a tak jsem musel počkat na první vyprání. U velikosti 180 je nohavice dlouhá úctyhodných 102 cm (měřeno od pasu ke kotníku). Po prvním vyprání na 50° (výrobce doporučuje maximálně 40°) se kalhoty srazily na 98 cm. A hned jsem byl veselejší. Dalším nepříjemným zjištěním byla krátká tkanice na zavazování v pase. Výrobce to ale rychle napravil a obratem mi poštou poslal delší. V pase je navíc všitý pruh z termo fleecu, který zajišťuje tepelnou izolaci.

SHRNUTÍ
Výhody:
- kvalitní látka a ušití
- vložka z materiálu Moira v oblasti ramen (oceníte, jakmile se zpotíte)
- vstřícnost výrobce

Nevýhody:
- v bocích poněkud úzké a dlouhé kalhoty
- delší rukávy
- název SHIHAN každý neunese (já třeba ne, a tak jsem ho odpáral)

ZÁVĚR
Celkově jsem s novým karate-gi spokojen. Největší obavy jsem měl z moirové vložky, ale právě ta mi při tréninku příjemně překvapila. Při cvičení se hodně potím, a proto je pro mne gi ze silnější látky lepší, protože lépe saje pot. Karate-gi poskytuje tepelný komfort, který teprve postupně objevuji a který jsem zpočátku úplně nedocenil. Ale hodí se spíš ke cvičení v chladnějším počasí; na léto bych si vzal něco lehčího. Zpocený kabátek sedí ještě lépe než suchý. Šířka a délka kalhot není úplně ideální, ale s tím se u konfekční velikosti musí počítat a není to zase tak moc. Doporučuji zkusit se s výrobcem předem domluvit na délce rukávů a délce a šířce nohavic.

Psáno s půlročním odstupem: stále mi kabátek zpočátku škrtí u krku a po zpocení si sedne. Moirová vložka v pasu kalhot (pozor - nikoli ta v ramenou, která je skvělá) mi přijde spíš na škodu, protože vytváří v pase jakýsi okap, přes který těžko přejíždí obi na kabátku. Dlouhé a v bocích úzké kalhoty, které - což musím uznat - při pohybu nijak neomezují (s výjimkou seizy, kdy sjíždí ze zadku), mám tendenci si stále utahovat. Může to být také jejich váhou, že trochu sjíždějí, ale od pasu do rozkroku mi prostě nesedí a to mám normální zadek. Žádné gi není ideální, ale váhám, jestli tohle je to nejlepší. Jistě, poměr cena x výsledek mluví ve prospěch výrobce, ale přece musí existovat gi, které lépe padne.

Džunró sandan (Junro Sandan)

Džunró se překládá jako „krok za krokem“. Džunró sandan je třetí z pěti kat této série, kterou vytvořil Tetsuhiko Asai (10. dan JKS). Její znalost se vyžaduje u zkoušky na 3. kjú JKS (Japan Karate Shotorenmei). Skládá se ze 45 pohybů (kiai 18 a 45). Tato kata rozvíjí techniky úderů (uči-waza).
Zde je záznam, na kterém katu předvádí T. Jamaguči: http://www.youtube.com/watch?v=SA8qCvAVgrg
Zde je další záznam: http://www.youtube.com/watch?v=BZFqRZg1g3k

Vladimír Hotovec: Cesta srdce

Vladimíra Hotovce znám ze stránek časopisu Kokoro, což byl čtvrtletník Česko-japonské společnosti, který jsem svého času odebíral. Jakmile tam byl příspěvek od něj, třeba zážitky z jeho cest po Japonsku, četl jsem jej vždy jako první.

A teď jsem si koupil jeho knížku „Cesta srdce“ (vydalo nakladatelství XYZ v listopadu 2008), která je o japonském šermu kendó, ale nejen o něm. Dozvěděl jsem se z ní mnoho užitečného a zajímavého. Opravdu je to zvlášť pro našince zajímavé čtení - tedy pokud se zajímá o bojová umění a Japonsko.

Když jsem knížku četl, vzpomněl jsem si na knížku Gičina Funakošiho „The Twenty Guiding Principles of Karate“ (autor: Jótaró Takagi, překlad do angličtiny: John Terramoto; vydalo nakladatelství Kodansha International v roce 2003, česky zatím nevyšla). Je podobná v tom, že každá kapitola začíná citátem, příslovím prostě nějakou myšlenkou, která je rozebrána a vysvětlena na příkladech. Obě knížky zdobí krásné kaligrafie. Jenže Funakošiho kniha je mi přece jen trochu vzdálená – třeba jako nějaký klasický náboženský text. To neznamená, že není platná (právě naopak), ale prostě není ze současnosti a některé obrazy nebo přirovnání jsou pro mě těžko srozumitelné.

Naproti tomu Vladimír Hotovec k nám mluví ze žhavé současnosti. Má stejné radosti i starosti jako většina ostatních a neskrývá to. Musí řešit základní otázky existenční, rodinné atd. prostě to, čím žije většina normálních lidí. Aspoň tohle na mě zapůsobilo nejsilněji. Je to moderní knížka o tradičním bojovém umění.

Autor se snaží vypořádat s kulturními rozdíly mezi Japonci a Čechy, snaží se z každé situace si vzít nějaké ponaučení, snaží se… (O co vlastně?) – najít sám sebe. Někdy zjišťuje, že třeba zbytečně potlačoval sám sebe. Jindy pochybuje a klade si spoustu otázek. A tím vším je mi jeho knížka blízká. Neshlíží na nás z výšin mistra a nepoučuje; spíš se dělí o zkušenosti a zážitky a vysvětluje, jakými zásadami se sám řídí. Velice zajímavé je, že autor zaznamenává, co mu říká jeho druhé já. Jeho vnitřní hlas, který ho vede. V jeho poutavém vyprávění je něco upřímného a poctivého, a proto mám z téhle knížky velkou radost.

Knihu zdobí velký počet kaligrafií, které vytvořil Petr Geisler. Moc se mi líbily, a tak jsem – nic netuše – jeho jméno zkusil vyhledat na internetu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že autor ilustrací letos v lednu zemřel.

Zimní seminář v Brně

Poslední lednový víkend (31. 1. - 1. 2.) se v Brně konal seminář Jana Steklého (3. dan JKA). Objevil jsem některá slabá místa, na která se zaměřím v dalším tréninku. Především je to špatné držení těla. S tím se potýkám už dlouho, ale teď snad už vím i proč. Lidově řečeno vystrkuji příliš zadek, což je zase způsobeno povolenými břišními svaly.

Kihon: cvičilo se hodně věcí a nemá cenu je všechny popisovat. Popíšu jen své nedostatky, na které musím pamatovat. Při kopech prováděných pomalu jsem schopen jakžtakž dodržovat správnou techniku, ale při rychlém provedení se to výrazně zhorší. Na tohle si musím dát pozor a cvičit kopy také plnou rychlostí při překroku.

Cvičily se katy Heian nidan, Heian sandan, Tekki šódan, Tekki nidan a Tekki sandan.

Heian nidan: Při přechodu z osmého do devátého pohybu důrazný a současný došlap s krytem šutó-uke. Pozor také na levé mae-geri (pohyb č. 20).
Heian sandan: druhá a třetí technika je hod. Tate-uraken-uči švihem bez zatuhnutí v okamžiku úderu.
Tekki šódan: te-aši-dódži na začátku a na konci katy. První pohyb se provádí rychle. Druhý pohyb (čúdan-kake-uke) bez nápřahu rovnou z předchozí pozice.
Tekki nidan: pozor na správné provedení cukami-uke.

Dále se cvičilo gohon-kumite (i méně obvyklé formy), džú-ippon-kumite (důraz se kadl na maai a zanšin) a kihon-ippon-kumite (maai).

Musím se zaměřit na zpevnění břišních svalů, které se ulejvají hlavně při mnohahodinovém sezení u počítače, a na to, abych nevystrkoval zadek. Pomoci mi v tom může také posilování ze sedu na patách, které jsme si vyzkoušeli a výborné cvičení na postoje zenkucu-dači, kokucu-dači a kiba-dači, které jsme se naučili.

Seminář se mi velice líbil a je podle mého škoda, že se ho účastnilo tak málo lidí. Já mám na nějakou dobu o čem přemýšlet a co cvičit.