Rok utekl jako voda, a tak můžu bilancovat, co se mi letos podařilo splnit, a co nikoli. Loni jsem si předsevzal, že vydržím cvičit a to se mi povedlo. Jen od září jsem necvičil tak intenzivně jako v první polovině roku – z různých důvodů, které jsem popsal v minulém příspěvku.
Také jsem si předsevzal, že půjdu na zkoušku na 3. kjú, což se mi také povedlo a na letním soustředění v Rumburku jsem ji složil. Připravoval jsem se vlastně celou první polovinu roku.
Nakonec jsem se chtěl naučit pět kat Džunró. Naučil jsem se jen první tři, potom už jsem se připravoval na zkoušky, takže nebyl čas. Někdy v budoucnosti bych se chtěl ke katám Džunró vrátit, protože jsem jim zatím věnoval velice málo času.
A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu a pro mě nejtrpčímu: Od Nového roku jsem skončil v tělocvičně, protože už si to nemůžu finančně dovolit. Zatím tedy nevím zda, kdy a kde budu cvičit. Je možné, že po určitou dobu budu jenom chodit běhat.
Příští rok se na zkoušky určitě nechystám. Stejně jako loni si přeji, aby se mi podařilo najít způsob, jak pokračovat ve cvičení, i když teď poprvé po pěti letech opravdu nevím, jak to udělat.
Jestli najdu způsob, jak cvičit, chtěl bych se naučit katy Dži'in, Bassai šó, Kanku šó a Činte. Abych se vyjádřil přesně: chtěl bych se je prostě naučit nazpaměť, abych je mohl cvičit třeba na semináři. Hlavně bych chtěl ještě více prohloubit znalost prvních 15 kat, což je nikdy nekončící úkol.
A něco z jiného soudku: Do nového roku si přeju, abych tolik nepil a nekouřil. Měl bych najít nějaký jiný způsob, jak vypnout, než si doma něco nalít a v hospodě pálit jednu o druhou. Dobře se cítím třeba po cvičení. A hlavně si přeju, aby se nám narodila zdravá holka, aby byly obě v pořádku a my to všechno zvládli aspoň tak jako u Jonáše, ale to už patří do jiného blogu.
