Začal jsem dobře: Cvičil jsem každý druhý den a ani moc nevynechával. Tak to šlo do konce léta. S příchodem podzimu začalo chodit i víc práce a když mi jednoho rána fakt mrzly na trávě nohy, přestal jsem po ránu chodit na stadion. Byl jsem ještě párkrát cvičit odpoledne, ale posledních devět dní září jsem nějak vypustil. Mám pro to řadu vysvětlení, ale žádnou omluvu. Přesto jsem něco stihl: Heian šódan jsem zacvičil 139krát a naučil jsem se Rantai - katu Tecuhiko Asaje zaměřenou na kopy a Kanku šó. Tím naučil myslím, že jsem se naučil nazpaměť, jak jdou za sebou pohyby. Byl jsem cvičit 11krát. Naposledy 21. září odpoledne, kdy za mnou na stadion přišel Karel Imríšek, který také cvičí karate a byl zvědavý, odkud mám ten hnědý pásek (ptal se, jestli jsem si ho dal sám) a co to cvičím za katu (Rantai). Připomínal mi mě, když mi bylo osmnáct. Od té doby se neuvěřitelně změnilo počasí, takže pochybuji, jestli se ještě vůbec dá venku cvičit v kimonu, když je většinou tak 5 až 10 °. Budu to muset zkusit...
