Bassai dai

Tato kata má 42 pohybů.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=OnE7h3tuKvI Historický záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=wW2oCU0_IYI
Záznam, na kterém cvičí katu Jošiharu Ósaka je zde: http://www.youtube.com/watch?v=6IGC--9E7H8

Jako obvykle se budu zabývat diagramem katy neboli embusenem. Embusen je plánek, po kterém při cvičení postupuji podobně, jako skáče figurka při hře Člověče nezlob se. Akorát při cvičení kata musím skončit přesně tam, kde jsem začal. A v tom je právě háček: skončit po 42 krocích přesně tam, kde jsem začal.

Od 14. do 22. techniky se pohybuji v jedné linii, která ale není přesně uprostřed, ale nachází se zhruba o 30 centimetrů vpravo. Tuto linii poruším teprve 23. pohybem, kdy zaujmu pravé zenkucu-dači, a tím pravou nohou vykročím z této linie.

Při překroku do kiba-dači v pohybu 28b se pravou patou dostávám přesně do výchozího bodu kata. Při pohybech 32–37 útočím přesně na střed embusenu a výchozí bod kata. Při pohybech 38 a 39 je stále jedna noha přesně na středu. Dodržím-li uvedené orientační body, skončím přesně ve výchozím bodě.

Pohyb 1: Ruce se nepřestávají dotýkat; je to vlastně současný kryt proti oi-cuki a úder do žeber z vnější strany. Prsty pravé ruky se dotýkají levého zápěstí. Ano, zase jsem na to zapomněl: boky, a tím i trup jsou v pozici hanmi. Takže žádný čelní střet...

Pohyby 2–7: Při druhém krytu (výměna krytů) se nekryjící ruka už nedává do nápřahu, ale stahuje se do hikite přímo z pozice krytu (nenarovnávám ji, protože nikoho nechytám).

Pohyb 9: Krytem tate-šutó-uke zasahuji protivníkův pravý biceps blíže k rameni (nikoli zápěstí, protože bych měl špatnou vzdálenost) a ihned soupeře chytám za oděv a následuje úder na solar plexus druhou rukou.

Pohyb 18: Kryt tsukami-uke představuje úchop protivníkova rukávu. Pohyb začíná v podpaží ruky, která v předchozím pohybu provádí kryt šutó-uke, a končí před tělem. Trup je v konečné fázi otočený do pozice gjaku-hanmi.

Pohyb 22: Důležité je současné stažení přední nohy z postoje kokucu-dači a provedení krytu horního pásma oběma rukama. Důraz je kladen na te-aši-dódži. Kryt horního pásma provádím přímo z šutó-uke, tzn. že tam není mezipohyb, kdy bych ruce dával do hikite.

Pohyby 29–31: Tři kryty proti mae-geri. Hřbet nekryjící ruky míří k soupeři, a nikoli nahoru. Tato ruka chrání solar plexus a vnitřní stranu lokte.

Pohyb 32: Nohy zůstávají na místě, ale přesun do postoje migi-aši-zenkucu, ruce do nápřahu k levému boku. Je to vlastně úchop protivníkovy ruky a jeho stržení.

Pohyby 33, 35 a 37: Při jama-cuki se horní ruka pohybuje obloukem přes hlavu, a nikoli přímo. Tělo je mírně předkloněné a ve velkém hanmi.

Pohyby 38 a 39: Sukui-uke je tady kryt proti mae-geri. Pozor na nápřah, správnou dráhu, sílu a rotaci boků („mlýn“). V poslední fázi krytu se ruka otáčí pouze v lokti; už ji nikam nezvedám.

Pohyb 42: Poslední technika je úder do levé klíční kosti protivníka, respektive do krku.

Ramena

Tohle je možná alfou-omegou všech technik prováděných rukama: uvolnit napětí v ramenou. Většinou držím ramena trochu zvednutá, svaly na šíji jsou napjaté. A není to jen při cvičení, skoro celý den držím ramena v napětí. Není těžké je uvolnit, je těžké se k tomu stále vracet, pořád si to uvědomovat, respektive vždycky přerušit nějakou činnost a uvědomit si, že už zase držím ramena strnule o kousek zvednutá, jako bych mezi nimi schovával hlavu. Stačí uvědomit si váhu obou ramen, vlastně pomyslet na svá ramena – to úplně stačí. Okamžitě se uvolní. Uvolnění ramen má za následek uvolnění pevně sevřeného krunýře hrudníku, tělo si úlevně oddechne, začne se hýbat bránice, která svým pohybem masíruje stlačený žaludek. Při tréninku je to těžší. Jak udeřit nebo blokovat a přitom mít uvolněná ramena? Když ne silou paží a ramen, tak silou čeho? Silou boků přece.