Novoroční předsevzetí 2010

Rok utekl jako voda, a tak můžu bilancovat, co se mi letos podařilo splnit, a co nikoli. Loni jsem si předsevzal, že vydržím cvičit a to se mi povedlo. Jen od září jsem necvičil tak intenzivně jako v první polovině roku – z různých důvodů, které jsem popsal v minulém příspěvku.

Také jsem si předsevzal, že půjdu na zkoušku na 3. kjú, což se mi také povedlo a na letním soustředění v Rumburku jsem ji složil. Připravoval jsem se vlastně celou první polovinu roku.

Nakonec jsem se chtěl naučit pět kat Džunró. Naučil jsem se jen první tři, potom už jsem se připravoval na zkoušky, takže nebyl čas. Někdy v budoucnosti bych se chtěl ke katám Džunró vrátit, protože jsem jim zatím věnoval velice málo času.

A teď se dostávám k tomu nejdůležitějšímu a pro mě nejtrpčímu: Od Nového roku jsem skončil v tělocvičně, protože už si to nemůžu finančně dovolit. Zatím tedy nevím zda, kdy a kde budu cvičit. Je možné, že po určitou dobu budu jenom chodit běhat.

Příští rok se na zkoušky určitě nechystám. Stejně jako loni si přeji, aby se mi podařilo najít způsob, jak pokračovat ve cvičení, i když teď poprvé po pěti letech opravdu nevím, jak to udělat.

Jestli najdu způsob, jak cvičit, chtěl bych se naučit katy Dži'in, Bassai šó, Kanku šó a Činte. Abych se vyjádřil přesně: chtěl bych se je prostě naučit nazpaměť, abych je mohl cvičit třeba na semináři. Hlavně bych chtěl ještě více prohloubit znalost prvních 15 kat, což je nikdy nekončící úkol.

A něco z jiného soudku: Do nového roku si přeju, abych tolik nepil a nekouřil. Měl bych najít nějaký jiný způsob, jak vypnout, než si doma něco nalít a v hospodě pálit jednu o druhou. Dobře se cítím třeba po cvičení. A hlavně si přeju, aby se nám narodila zdravá holka, aby byly obě v pořádku a my to všechno zvládli aspoň tak jako u Jonáše, ale to už patří do jiného blogu.

Jak dál v době krize

Tak to vypadá, že přestanu cvičit. Nějak je pořád něco: buď jsme nemocní, anebo práce. V lednu se narodí malá a to už nebude vůbec na nic čas. Pak také nemám peníze, abych zaplatil letošní nájem za tělocvičnu. Když není na letošek, tak na příští rok nebude už docela jistě. Dřív to šlo, ale jak žijeme z jednoho platu a mateřské, tak není peněz nazbyt. Věděl jsem, že to přijde, že je to luxus pronajímat si sám pro sebe tělocvičnu a teď, když je to tu, tak se mi nechce se podle toho zařídit. Už v říjnu přišla krize; byl jsem ze všeho tak unavený, že mě ani nebavilo cvičit. Nebylo dost práce a to mě ničí snad víc, než když je práce hodně. A v listopadu jsme byli pro změnu nemocní. Možná se časem nějaká cesta najde, v tuhle chvíli ale vidím na své cestě karate jenom tmu.

Já bych s tím vlastně přestal docela snadno, jen kdybych si byl jistý, že po nějakém čase mi cvičení nezačne chybět. Kdybych prostě věděl, že je to definitivní konec karate, tak bych s tím byl hotov jedna dvě. Ale řekněte si v životě, že je něco definitivní. Definitivní je jedině to, že není nic definitivní! A protože se nemůžu rozhodnout, že s tím definitivně skončím, tak se nemůžu odhodlat k tomu, abych cvičení přerušil. Dřív jsem si s takovými věcmi hlavu nedělal. Prostě konec a hotovo. A teprve potom jsem zjišťoval následky. Ale teď mám strach, že až mi za pár let začne cvičení chybět, budu muset začínat znovu od začátku. Holt karate je jako vařící voda. Přestanete-li přikládat, voda se přestane vařit. Ale to platí ve všem. Ale zase: dělat něco ze strachu s tím přestat. Je to normální?

Ráno jsem byl po dvou týdnech znovu cvičit. Tedy napřed jsem seděl v kuchyni a přemýšlel, jestli mám jít. Nejsem ještě úplně zdravý, ale kdo v tomhle chřipkovém období je, že? Vlastně jsem si dal jen poloviční trénink, který jsem zaměřil na postoje a držení těla. Použil jsem k tomu katy Tekki 1: kiba-dači, Heian 4: kokucu-dači a Kanku-dai: zenkucu dači. Všechny katy jsem cvičil oboustranně, tzn. normálně a zrcadlově. Nevím, jak pro vás, ale taková zrcadlově zacvičená Kanku-dai je pro mě docela oříšek. Do sešitu jsem si po tréninku poznamenal tohle: Na všechny námitky a pochyby, které mám, ozývá se mi v hlavě jediná odpověď: VYTRVAT. Je něco ve mně, co nechce se cvičením skončit – navzdory všem pochybám a nepříznivým okolnostem.

Letní soustředění a zkoušky

Na letní soustředění do Rumburku jsem přijel 11. 8. večer, zkoušky se konaly v pátek 14. 8. a v sobotu dopoledne jsem jel za rodinou na Šumavu. Podařilo se mi složit zkoušku na 3. kjú. Odvezl jsem si cenné zkušenosti, diplom a naražená žebra, která mě trápila celou dovolenou. Nechal jsem tam pár kilogramů, což navazující dovolená trochu zkazila.

Zápis z 13. 8. 2009 (polední trénink):
V polovině tréninku jsem měl chuť toho nechat a odjet. Prostě zaplatit, co jsem odcvičil a zmizet. Nějaké karate mi může být ukradené, říkal jsem si. Ale pak se to změnilo. Ostatní jsou přece mnohem unavenější než já, protože cvičí už od soboty, zatímco já přijel až na poslední trénink v úterý večer. Celé soustředějí je zaměřené hlavně na kumite, a to na džú-kumite. Kromě ranních tréninků se vlastně pořád cvičí kumite. Proto ty chrániče... Leni udělala dobře, že se mnou nakonec nejela. Tohle má smysl jenom pro mě a o tom také občas pochybuji. Možná až bude Jonáš větší, tak budeme jezdit spolu, pokud bude cvičit, a já u karate do té doby vydržím. (z tréninkového deníku)

Zápis z 13. 8. 2009 (večerní trénink):
Trénink byl nesmírně náročný, protože jsme napřed cvičili kihon na 4. kjú podle děčínského dódžó, což jsou vlastně kombinace na zkoušky na 1. dan. Potom následovaly různé formy řízeného kumite – vždy na levou a pravou stranu. Dále posilování a nakonec strečink. Jenže sensei potom řekl, že si máme znovu nandat chrániče. Vyšší technické stupně šly dopředu a my do řady před ně a začalo se cvičit randori. Nebralo to konce, protože starších žáků bylo asi deset a nás čtyři až pět na každého. (z tréninkového deníku)

Technika krytů (uke-waza)

Sestavil jsem seznam základních krytů. Nejedná o úplný výčet všech krytů používaných ve stylu Šótókan, ale jsou to techniky, které se vyskytují v katách co cvičím, a jsou také ve zkušebním řádu. Až si zase budu myslet, že znám jenom age-uke, soto-uke, uči-uke a gedan-barai...

Džódan (horní pásmo)

1. age-uke (horní kryt)
2. soto-ude-uke (kryt vnitřní stranou předloktí)
3. uči-ude-uke (kryt vnější stranou předloktí)
4. tate-šutó-uke (kolmý kryt malíkovou hranou ruky)
5. te-nagaši-uke (kryt smetením)
6. haiwan-nagaši-uke (kryt smetením zadní paží)
7. džúdži-uke (křížový kryt)
8. sokumen-awase-uke (oboustranný boční kryt)

Čúdan (střední pásmo)

1. soto-ude-uke (kryt vnitřní stranou předloktí)
2. uči-ude-uke (kryt vnější stranou předloktí)
3. šutó-uke (kryt malíkovou hranou ruky)
4. te-osae-uke (kryt stlačením)
5. morote-uke (obouruční kryt)
6. kakiwake-uke (kryt rozražením)
7. tate-šutó-uke (kolmý kryt malíkovou hranou ruky)
8. kake-uke (hákovitý kryt)
9. otoši-uke (padající kryt)
10. teišó-uke (kryt patou dlaně)
11. tekubi-kake-uke (hákovitý kryt zápěstím)
12. cukami-uke (kryt uchopením)

Gedan (dolní pásmo)

1. gedan-barai (spodní kryt)
2. šutó-uke (kryt malíkovou hranou ruky)
3. kake-uke (hákovitý kryt)
4. sukui-uke (nabírající kryt)
5. džúdži-uke (křížový kryt)
6. teišó-awase-uke (obouruční kryt dlaněmi)

Překlady o karate

Do svého překladatelského blogu jsem napsal příspěvek o překládání literatury o karate do češtiny. Článek je zde: http://jazykotrans.blogspot.com/2009/06/preklady-o-karate.html

Bassai dai s Jonášem

Mysl začátečníka

Jakákoli myšlenka na to, že už něco umím, že už jsem něco dokázal apod. je spolehlivou brzdou v dalším vývoji. Zase měl JS pravdu, když říkal, že neustálé opravování chyb, nekonečné opakování a učení technik je v karate normální. A neplatí to zdaleka jenom pro karate. Zachovat si mysl začátečníka – v tom je ten vtip. Ve všem co dělám.

Cvičení venku

Pravidelně chodím cvičit do dódžó, ale pěkné počasí láká ke cvičení venku. Před panelákem, ve kterém bydlíme, je staré volejbalové hřiště. Dívám se na něj každý den z okna a říkám si: tady by se dalo ve volných chvílích cvičit. Je to blízko, roste tam tráva. Už jsem se tam byl několikrát podívat. To místo má ale několik nevýhod: kolem dokola je obklopeno paneláky, kousek vedle jsou občas navštěvované dětské houpačky a prolejzačky a o kus dál staré pískoviště, kam zase často chodí kouřit omladina. Navíc to místo slouží pejskařům k venčení svých miláčků. Zkrátka je to sice blízko, ale ke cvičení bohužel zcela nevhodné. Nebo prostě nemám dost odvahy. Ta představa: vyjít v dógi z paneláku – co by tomu asi řekli sousedi? Přitom když někdo vyrazí oblečený na kolo nebo na brusle, vypadá taky divně, ale nikdo se tomu nediví.

Další možností je nedaleký park. Představuji si, jak tam ráno vyrazím, někde na lavičce se převléknu do kimona a zacvičím si. Jenže ouha, nějak to pořád odkládám. Zdá se mi, že to sem nezapadá. Co tomu řeknou kolemjdoucí? Zkrátka nemůžu se k tomu odhodlat, a tak chodím cvičit jen do tělocvičny.

Venku je normální kopat do mičudy, házet talířem, jezdit na kole, běhat, hrát petanque, dokonce kopat do malého míčku v kruhu a zhusta přitom nadávat, kouřit, popíjet levné víno či pivo, venčit psa, eventuelně sbírat houby. Nikdo se nebude divit, když v parku budu dělat něco z toho, ale cvičit karate?

Nedá mi to pokoj a nemůžu to vyřešit. Leni to přesně vystihla, když říká, že u nás je velký rozdíl v tom, když skupina kluků SPOLEČNĚ hraje fotbal nebo volejbal a když někdo SÁM cvičí katy. Kolektivní sport na veřejnosti je u nás akceptován lépe než individuální cvičení, pokud se nejedná o běhání a spol. Nebo tomu přikládám příliš velký význam? Je to bublina, která praskne, jakmile to zkusím?

Postupně jsem se dopracoval k tomu, že na jednom místě v parku jsem v normálním oblečení zacvičil několikrát katu Bassai dai. Je to jiné než v dódžó. Nejsou tam samozřejmě zrcadla, ale nenápadně přitom pozoruji okolní cesty. Nejde někdo kolem? Nedívá se někdo? A neměl bych se radši soustředit na cvičení? Na stejném místě jsem před čtyřmi lety začínal znovu cvičit a vzpomínal na katy Heian. Asi z toho důvodu mě to místo pod starou borovicí přitahuje. Chci tam zkusit cvičit, ale nemůžu se k tomu odhodlat.

Další věc je v čem cvičit. Vím, že na cvičení dógi nepotřebuji; můžu docela dobře (ne-li lépe) cvičit v tričku a jakýchkoli volných kalhotách. Porušit stereotyp a nechat kimono doma, vzít si trenky, tričko, ručník, vodu a cvičit v tom? A proč ne? Jde mi o cvičení, nebo o oblečení?

PS: Nakonec jsem tedy v sobotu brzy ráno vyrazil do parku a po krátkém běhu jsem na „svém“ místě zacvičil desetkrát Bassai dai. Cvičil jsem bosý v oblečení na běhání. V neděli jsem v parku přímo před zámkem viděl mladého kluka oblečeného v historickém kostýmu vojáka doby napoleonských válek (odhaduji podle rohatého klobouku), jak si tam cvičí pochodování, pořadová cvičení, nabíjení pušky a útoky bodákem. A já mám skurpule se cvičením sestav někde pod stromem...

PPS: Nicméně u toho jednoho pokusu zůstalo. Prostě cvičení venku zatím nefunguje. Ale ne tak docela, protože chodím ven běhat. Je to společensky přijatelné a taky je to dobrý doplňkový sport ke karate. Chodím buď do parku, nebo s Ríšou na atletický stadion. Volným tempem vydržím běžet půl hodiny.

Co teď cvičím

Začal jsem cvičit v tričku místo v kabátku od dógi. Lépe tak vidím v zrcadle, zda mám rovná záda a povolené nebo napnuté břišní svaly. Vlastně až doteď jsem cvičil pouze v dógi, které ledacos skryje:-) Teď mám záda rovná, břicho pokud možno zatažené, ale postoj zenkucu-dači se zkrátil o dvě pěsti. Při současném stavu mého zádového a břišního svalstva a uvolněnosti nohou nejsem schopen postoj prodloužit (vlastně ani prohloubit), aniž bych nenarušil držení těla (nepředklonil se a nepovolil břicho). Přijde mi ale menší zlo cvičit v kratším postoji s rovným trupem a zataženým břichem, než mít dlouhé zenkucu-dači, ale být v předklonu a s povolenými břišními svaly. Když mi předloni v Kytlici říkal JS, abych stál v kratším zenkucu-dači a narovnal se, tak jsem si myslel, že dokážu přece stát v nižším postoji. Jenže jsem nevěděl, že jsem předkloněný, mám vystrčený zadek a povolené břicho. Dva roky, než mi to došlo... Jak dlouho, než to odstraním?

Cvičím katy Heian a Bassai dai, ale na opačnou stranu. Na normální stranu mám často zažité chyby, takže to zkouším jinak. Musím se víc soustředit, protože normální provedení je do určité míry automatické, ale tady musím znovu přemýšlet o každém pohybu. Ostatní katy cvičím standardně (například katy Tekki podle mého nemá cenu cvičit na druhou stranu, protože jsou vyvážené, tzn. úplně stejné techniky na obě strany).

Kumite jako obvykle pouze na seminářích.

Všechno mé cvičení se v současnosti točí kolem správného držení těla.

Seminář ve Větrném Jeníkově

Ve dnech 21–22. 3. 2009 se konal jarní seminář ve Větrném Jeníkově, který opět vedl sensei Jan Steklý (3. dan JKA). V sobotu byly čtyři náročné tréninky zaměřené hlavně na džú kumite. V neděli byly dva kratší tréninky zaměřené na cvičení kata. Snad ani nemusím psát, že po celý seminář se kladl velký důraz na kihon.

Cvičilo se gohon kumite, džú-ippon kumite a džú kumite. Byla to přesně voda na můj mlýn, protože jinak nemám příležitost cvičit s partnerem.

Cvičily se tyto katy: Heian šódan, Heian nidan (provedení na opačnou stranu), Tekki šódan, Bassai dai a Empi.

V katě Bassai se podrobně probíral pohyb č. 19 (migi-sokutó-gedan-kekomi) včetně praktického použití. Dále se probíral pohyb č. 25 (obě fáze, ale hlavně migi-šutó-gedan-učikomi). Sensei při této technice kladl důraz na vstup do soupeře v nízkém postoji s boky v pozici šómen. Musím dávat pozor, abych nezvedal koleno při pohybech 1 a 23. Při 41 pohybu směřuje pohled dopředu, a nikoliv dozadu.

V katě Empi jsme se věnovali navazování technik (rytmus katy). Probírali jsme řadu věcí, jako je správné provedení age-cuki, skok v předposlední technice atd. Kata by se měla cvičit lehce a uvolněně a ne jako s batohem na zádech (já ho mám asi obzvlášť těžký).

KAZE SHIHAN HT4 14 OZ

PRVNÍ DOJEM
Na doporučení výrobce (firma KAZE, http://www.kaze.cz/) jsem ustoupil od původního požadavku nechat si ušít karate-gi na míru a koupil si standardní velikost 180. První věcí, která mě příjemně překvapila, byla rychlost, s jakou jsem dógi dostal. Na webu internetového obchodu stav objednávky nikdo neaktualizoval, a tak jsem si myslel, že se asi načekám, ale opak byl pravdou. Objednávku jsem zadal ve čtvrtek a v úterý zvonil pošťák za dveřmi. Po vybalení z kvalitního obalu můj první dojem byl, že se v tom gi cítím trochu ztracený. Materiál je kvalitní, pevný a úměrně těžký. Dógi je velice pěkně ušité.

KABÁTEK
Kabátek trochu škrtí u krku – zpočátku jsem měl tendenci si ho roztahovat jako těsný límeček u košile – ale po zpocení si sedne. Osobně bych uvítal o pár centimetrů kratší rukávy. To samé platí o délce kabátku. Nejsem příznivcem sukní a délka horního dílu k tomu hlavně vzadu nemá daleko. Přemýšlím, jaký to má účel, ale nic mě nenapadá. Záda jsou oproti předním dílům ještě prodloužená. Moira je všitá do ramen kabátku tam, kde některá jiná kimona mají dvojitou látku.

KALHOTY
Zaskočila mě délka kalhot, které mi řezaly do nártů, a tak jsem musel počkat na první vyprání. U velikosti 180 je nohavice dlouhá úctyhodných 102 cm (měřeno od pasu ke kotníku). Po prvním vyprání na 50° (výrobce doporučuje maximálně 40°) se kalhoty srazily na 98 cm. A hned jsem byl veselejší. Dalším nepříjemným zjištěním byla krátká tkanice na zavazování v pase. Výrobce to ale rychle napravil a obratem mi poštou poslal delší. V pase je navíc všitý pruh z termo fleecu, který zajišťuje tepelnou izolaci.

SHRNUTÍ
Výhody:
- kvalitní látka a ušití
- vložka z materiálu Moira v oblasti ramen (oceníte, jakmile se zpotíte)
- vstřícnost výrobce

Nevýhody:
- v bocích poněkud úzké a dlouhé kalhoty
- delší rukávy
- název SHIHAN každý neunese (já třeba ne, a tak jsem ho odpáral)

ZÁVĚR
Celkově jsem s novým karate-gi spokojen. Největší obavy jsem měl z moirové vložky, ale právě ta mi při tréninku příjemně překvapila. Při cvičení se hodně potím, a proto je pro mne gi ze silnější látky lepší, protože lépe saje pot. Karate-gi poskytuje tepelný komfort, který teprve postupně objevuji a který jsem zpočátku úplně nedocenil. Ale hodí se spíš ke cvičení v chladnějším počasí; na léto bych si vzal něco lehčího. Zpocený kabátek sedí ještě lépe než suchý. Šířka a délka kalhot není úplně ideální, ale s tím se u konfekční velikosti musí počítat a není to zase tak moc. Doporučuji zkusit se s výrobcem předem domluvit na délce rukávů a délce a šířce nohavic.

Psáno s půlročním odstupem: stále mi kabátek zpočátku škrtí u krku a po zpocení si sedne. Moirová vložka v pasu kalhot (pozor - nikoli ta v ramenou, která je skvělá) mi přijde spíš na škodu, protože vytváří v pase jakýsi okap, přes který těžko přejíždí obi na kabátku. Dlouhé a v bocích úzké kalhoty, které - což musím uznat - při pohybu nijak neomezují (s výjimkou seizy, kdy sjíždí ze zadku), mám tendenci si stále utahovat. Může to být také jejich váhou, že trochu sjíždějí, ale od pasu do rozkroku mi prostě nesedí a to mám normální zadek. Žádné gi není ideální, ale váhám, jestli tohle je to nejlepší. Jistě, poměr cena x výsledek mluví ve prospěch výrobce, ale přece musí existovat gi, které lépe padne.

Džunró sandan (Junro Sandan)

Džunró se překládá jako „krok za krokem“. Džunró sandan je třetí z pěti kat této série, kterou vytvořil Tetsuhiko Asai (10. dan JKS). Její znalost se vyžaduje u zkoušky na 3. kjú JKS (Japan Karate Shotorenmei). Skládá se ze 45 pohybů (kiai 18 a 45). Tato kata rozvíjí techniky úderů (uči-waza).
Zde je záznam, na kterém katu předvádí T. Jamaguči: http://www.youtube.com/watch?v=SA8qCvAVgrg
Zde je další záznam: http://www.youtube.com/watch?v=BZFqRZg1g3k

Vladimír Hotovec: Cesta srdce

Vladimíra Hotovce znám ze stránek časopisu Kokoro, což byl čtvrtletník Česko-japonské společnosti, který jsem svého času odebíral. Jakmile tam byl příspěvek od něj, třeba zážitky z jeho cest po Japonsku, četl jsem jej vždy jako první.

A teď jsem si koupil jeho knížku „Cesta srdce“ (vydalo nakladatelství XYZ v listopadu 2008), která je o japonském šermu kendó, ale nejen o něm. Dozvěděl jsem se z ní mnoho užitečného a zajímavého. Opravdu je to zvlášť pro našince zajímavé čtení - tedy pokud se zajímá o bojová umění a Japonsko.

Když jsem knížku četl, vzpomněl jsem si na knížku Gičina Funakošiho „The Twenty Guiding Principles of Karate“ (autor: Jótaró Takagi, překlad do angličtiny: John Terramoto; vydalo nakladatelství Kodansha International v roce 2003, česky zatím nevyšla). Je podobná v tom, že každá kapitola začíná citátem, příslovím prostě nějakou myšlenkou, která je rozebrána a vysvětlena na příkladech. Obě knížky zdobí krásné kaligrafie. Jenže Funakošiho kniha je mi přece jen trochu vzdálená – třeba jako nějaký klasický náboženský text. To neznamená, že není platná (právě naopak), ale prostě není ze současnosti a některé obrazy nebo přirovnání jsou pro mě těžko srozumitelné.

Naproti tomu Vladimír Hotovec k nám mluví ze žhavé současnosti. Má stejné radosti i starosti jako většina ostatních a neskrývá to. Musí řešit základní otázky existenční, rodinné atd. prostě to, čím žije většina normálních lidí. Aspoň tohle na mě zapůsobilo nejsilněji. Je to moderní knížka o tradičním bojovém umění.

Autor se snaží vypořádat s kulturními rozdíly mezi Japonci a Čechy, snaží se z každé situace si vzít nějaké ponaučení, snaží se… (O co vlastně?) – najít sám sebe. Někdy zjišťuje, že třeba zbytečně potlačoval sám sebe. Jindy pochybuje a klade si spoustu otázek. A tím vším je mi jeho knížka blízká. Neshlíží na nás z výšin mistra a nepoučuje; spíš se dělí o zkušenosti a zážitky a vysvětluje, jakými zásadami se sám řídí. Velice zajímavé je, že autor zaznamenává, co mu říká jeho druhé já. Jeho vnitřní hlas, který ho vede. V jeho poutavém vyprávění je něco upřímného a poctivého, a proto mám z téhle knížky velkou radost.

Knihu zdobí velký počet kaligrafií, které vytvořil Petr Geisler. Moc se mi líbily, a tak jsem – nic netuše – jeho jméno zkusil vyhledat na internetu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděl, že autor ilustrací letos v lednu zemřel.

Zimní seminář v Brně

Poslední lednový víkend (31. 1. - 1. 2.) se v Brně konal seminář Jana Steklého (3. dan JKA). Objevil jsem některá slabá místa, na která se zaměřím v dalším tréninku. Především je to špatné držení těla. S tím se potýkám už dlouho, ale teď snad už vím i proč. Lidově řečeno vystrkuji příliš zadek, což je zase způsobeno povolenými břišními svaly.

Kihon: cvičilo se hodně věcí a nemá cenu je všechny popisovat. Popíšu jen své nedostatky, na které musím pamatovat. Při kopech prováděných pomalu jsem schopen jakžtakž dodržovat správnou techniku, ale při rychlém provedení se to výrazně zhorší. Na tohle si musím dát pozor a cvičit kopy také plnou rychlostí při překroku.

Cvičily se katy Heian nidan, Heian sandan, Tekki šódan, Tekki nidan a Tekki sandan.

Heian nidan: Při přechodu z osmého do devátého pohybu důrazný a současný došlap s krytem šutó-uke. Pozor také na levé mae-geri (pohyb č. 20).
Heian sandan: druhá a třetí technika je hod. Tate-uraken-uči švihem bez zatuhnutí v okamžiku úderu.
Tekki šódan: te-aši-dódži na začátku a na konci katy. První pohyb se provádí rychle. Druhý pohyb (čúdan-kake-uke) bez nápřahu rovnou z předchozí pozice.
Tekki nidan: pozor na správné provedení cukami-uke.

Dále se cvičilo gohon-kumite (i méně obvyklé formy), džú-ippon-kumite (důraz se kadl na maai a zanšin) a kihon-ippon-kumite (maai).

Musím se zaměřit na zpevnění břišních svalů, které se ulejvají hlavně při mnohahodinovém sezení u počítače, a na to, abych nevystrkoval zadek. Pomoci mi v tom může také posilování ze sedu na patách, které jsme si vyzkoušeli a výborné cvičení na postoje zenkucu-dači, kokucu-dači a kiba-dači, které jsme se naučili.

Seminář se mi velice líbil a je podle mého škoda, že se ho účastnilo tak málo lidí. Já mám na nějakou dobu o čem přemýšlet a co cvičit.

Novoroční předsevzetí 2009

A je tady nový rok a s ním čas slibů a novoročních předsevzetí. Tak tedy: do nového roku si přeji, abych vydržel cvičit aspoň tak jako loni. Vím, že to není kdovíjaké předsevzetí, ale ve skutečnosti to není tak jednoduché. Chtěl bych také složit zkoušku na 3. kjú.

Co se týče kihonu, tak se zaměřím na správné držení těla a práci boků. V katách bych chtěl co možná nejvíc prohloubit znalost prvních patnácti kat, a kromě toho se naučit nazpaměť pět nových kat Džunró. V kumite bych se chtěl soustředit na účinnost prováděných technik s důrazem na správné maai (vzdálenost a načasování).