Hangecu (Hangetsu)

Tato kata má 41 pohybů (kiai 11, 40).
Záznam, na kterém cvičí katu J. Ósaka: http://www.youtube.com/watch?v=-r_5A1ILF80
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=3gfKxxBnEcE
Záznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=nhVu8E1NOdI
Zde je odkaz na Wikipedii, kde se o katě píše (článek v angličtině): http://en.wikipedia.org/wiki/Hangetsu

Je to taková popelka mezi katami stylu Šótókan. Do jejího cvičení se nikdo zrovna nehrne a stejné pozornosti se těší i na seminářích. Mně se ale zdá, že právě na téhle katě se lze naučit zapojení celého těla do obranných a útočných technik. Přemýšlím, jestli nějak souvisí kata Hangecu s katou Sóčin. Možná kata Sóčin navazuje, respektive představuje další stupeň po zvládnutí katy Hangecu?

Při pohybu 23 by se po jori-aši pravá noha měla dostat do blízkosti místa, na kterém byla levá noha na začátku kata (asi 30 cm před toto místo).

Při sérii technik 26–38 je důležité se pohybovat po čáře, což je těžké hlavně v postoji hangecu-dači při trojkombinaci gedan-barai/gjaku-cuki/age-uke s následným obratem o 180°. Nějak to pořád ujíždí doleva (z pohledu výchozího místa) a je třeba si na to dávat pozor.

Poznámky k pohybům:
1: Jako byste ruce od sebe odtrhávali, rostoucí dynamické napětí, jako byste chtěli nohama uchopit podlahu. První pohyb nádech, druhý pohyb výdech.
7: džiši-ipon-ken
17: Tady není jori-aši, postoj je hangecu-dači.
20: s jori-aši
26: Uraken-tate-mawaši-uči, úder do protivníkovy paže.
29 a 35: gedan-cuki
40: čúdan-cuki

Džite (Jitte)

Kata se skládá z dvaceti čtyř pohybů. Některé prameny uvádějí, že se jedná výhradně o kryty. Většina z nich je proti útoku tyčí. Název Jitte nebo Jutte (čti „džite“) znamená „deset rukou“, ale je to také název staré japonské zbraně. Zde je odkaz na článek o této zbrani ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Jitte_%28weapon%29 (v angličtině).

Záznam katy JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=jAiAm0W-zgw
Stejné video zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=aLb3qh3IrlA
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=54R2M97ANO4

Při prvním pohybu jsou boky v pozici šómen.
Po desátém pohybu (kiba-dači s krytem jama-uke) by levá pata měla být na stejném místě, jako na začátku kata.
Patnáctý pohyb je kryt migi-čúdan-cukami-uke (až na postoj stejná technika jako 12. pohyb katy Tekki 2).

V této katě se několikrát opakuje posun jori-aši, konkrétně při pohybech 9, 10, 17b, 18b a 24 (pocit). Jori-aši je sklouznutí obou nohou v jednom směru bez překroku.

Heian godan

Tato kata má 23 pohybů.

Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=5g-KOvfpXHA
Stejné video natočené zezadu: http://www.youtube.com/watch?v=J5Sv0zKhqn4
Starý videozáznam: http://www.youtube.com/watch?v=PZPJ4Kc9RAg
Záznam na kterém cvičí J. Ósaka (od 8:03): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai: http://www.youtube.com/watch?v=3wMKA5ge0WQ

Heian jondan (Heian Yondan)

Tato kata se skládá z 27 pohybů.

Videozáznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=H0iLdRDbQnk
Stejný záznam (pohled zezadu): http://www.youtube.com/watch?v=f2VRh_5ZwAk
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=itokPunvfhw
Záznam, na kterém cvičí katu J. Ósaka (od 5:14): http://www.youtube.com/watch?v=mU2hqaaK8AA
Bunkai (J. Ósaka): http://www.youtube.com/watch?v=lyy9nXPpYqQ

Když se nechce cvičit

To může občas potkat každého; prostě není chuť cvičit. Co s tím? Hlavně si myslím, že je to normální a že se nejedná o nic výjimečného. Každý občas narazí, jak říkal Funakoši.

Ale člověk si musí uvědomit pár věcí. Když jednou–dvakrát vynechá, tak se nic nestane. Každý má občas právo změnit zavedený režim a dát si „padla“. Vynechá-li vícekrát po sobě, je to už horší. To samozřejmě neplatí, když je člověk nemocný, je na dovolené nebo probíhá nějaká jiná velká změna, která ruší zaběhnutý rytmus.

Když člověk vynechá vícekrát za sebou, postupně si odvykne cvičit. Jakoby radosti a starosti života zasypávaly karate vrstvou písku, která je pořád tlustší. Když pak po delší době půjdete cvičit, zjistíte, že to je, jako byste znovu začínali. Těžko dělat pokroky, když člověk trénuje jednou za 14 dní. Je vlastně pořád na začátku, za dva týdny zapomene, co se minule naučil, takže se k tomu musí znovu vracet a pořád dokola a k ničemu to není – leda k zlosti.

Funakoši napsal tenkou knížku. Je to 20 zásad, kterými by se měl karatista řídit. Jedna z těch zásad (11) je: „Karate je jako vařící voda – bez ohřívání schladne.“ Když necvičíte, tak z toho vyjdete a než se zase dostanete „do varu“, bude to chvíli trvat. Proto je důležité pořád přikládat pod kotlem. To znamená pořád cvičit. Další zásada (9) říká: „Karate je práce na celý život.“ Z toho je patrné, že karate je běh na dlouhou trať a uspěje pouze ten, kdo vydrží cvičit dostatečně dlouho.

Když je člověk mladý, myslí si, že má na všechno dostatek času, že není kam spěchat a proč se nutit, že všechno má ještě před sebou. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že už toho času tolik není. Už ví, že když se má něco naučit, bude to trvat dlouho. Ví, že musí zabrat teď, že žádné potom taky nemusí existovat. A je škoda zůstat na začátku nebo v půli cesty.

Proč se tím zabývám? Hlavně proto, že se mi občas – vlastně skoro pořád – nechce cvičit. Jsem prostě lenoch. Když jsem doma nebo v parku na procházce, mám velké oči. Uvažuji o tom, co všechno budu cvičit. Ale když mám v sedm ráno dobrovolně vylézt z postele a jít cvičit, všechna motivace je tatam. Zůstává jen od večera sbalená taška, otravný budík a velká nechuť opustit postel. Nejhorší je dostat se před dům. Potom už to jde.

Zabývám se tím také proto, že sensei nedávno psal o tom, že má nové žáky v náboru a dělá mu starosti, kolik z nich vydrží cvičit aspoň jeden rok. V karate (ale vlastně ve všem, co člověk dělá) je rok velice krátká doba. Měli bychom být rádi, že se nám někdo věnuje, že se nás snaží něco naučit. A měli bychom být rádi, že se můžeme něčemu naučit, že na to máme čas, peníze, zázemí, podporu rodiny a všechno ostatní, abychom se mohli karate věnovat.

Myslím, že překonávat vlastní lenost a pohodlí umožňuje člověku rozvíjet se. Ale zase všeho s mírou; pokazit si život určitě není cílem karate. Teoreticky by měl člověk cvičit celý život, takže je potřeba cvičit rozumně a nestrhnout se za dva roky. Jak jsem někde četl: Sice není kam pospíchat, ale času taky není nazbyt.

Počet pohybů

Chtěl jsem se naučit počet pohybů v každé kata. Udělal jsem si jednoduchou tabulku a zjistil, že nejlépe se to pamatuje, když si katy seřadím podle počtu pohybů. Tabulka (ve které je také první a druhé kiai) vypadá takhle:

• 20 Heian 3 (10, 20)
• 21 Heian 1 (9, 17)
• 23 Heian 5 (12, 19)
• 24 Tekki 2 (16, 24)
• 24 Jitte (13,24)
• 26 Heian 2 (11, 26)
• 27 Heian 4 (13, 25)
• 29 Tekki 1 (15, 29)
• 36 Tekki 3 (16, 36)
• 37 Empi (15, 36)
• 41 Hangetsu (11, 40)
• 42 Bassai (19, 42)
• 42 Gankaku (28, 42)
• 47 Jion (17, 47)
• 65 Kanku (15, 64)

Heian nidan

Druhá kata se skládá z 26 pohybů.

Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=36pI7IRLqFs
Boční pohled na totéž: http://www.youtube.com/watch?v=49YeIg5JFEg
Starý záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=hlDBTAigk4Y
Videozáznam, na kterém cvičí J. Ósaka je zde (od 1.39): http://www.youtube.com/watch?v=pWTspBwfKwk
Bunkai je zde: http://www.youtube.com/watch?v=yhi9TB7vkJY

Při 22. pohybu (migi-čúdan-morote-uke) jsou boky v pozici hanmi. Po dokončení tohoto pohybu je pata pravého chodidla na stejném místě jako na začátku. Kdybyste v této chvíli katu skončili, obrátili se a stoupli si do postoje šizen-tai, tak musíte stát přesně na stejném místě jako na začátku. Když toto místo neohlídáte, skončíte cvičení zhruba o půl až jedno chodidlo za místem, kde jste začali. Překrok do zenkucu-dači v pohybu 22 vnímám jako takový kontrolní bod embusenu této kata. Když si ho ohlídáte, skončíte správně.

Heian sandan

Tato kata se skládá z dvaceti pohybů. V knize Karate-dó kyóhan je uvedeno dvacet tři pohybů, protože se jako samostatný pohyb počítá stažení pěsti zpět k boku po úderu tate-mawaši-uči (po 13., 15. a 17. pohybu). Technika se třikrát opakuje, a proto tři pohyby navíc.

Před druhým a třetím pohybem (čúdan-uči-uke + gedan-uke) a potom znovu před pátým a šestým pohybem (zrcadlově stejná technika) je třeba ruce zkřížit do nápřahu a teprve potom vykonat dvojitý kryt. V knize Notes on Training zdůrazňuje T. Óšima rozdíl mezi provedením krytu gedan-barai při prvním pohybu katy Heian 1 a při druhém pohybu katy Heian 3.

Mezi sedmnáctým (tate-mawaši-uči) a osmnáctým (čúdan-oi-cuki) pohybem se pravá ruka napřáhne, jako bychom chtěli soupeře před úderem uchopit nebo krýt jeho útok. Nepočítá se to však jako samostatný pohyb, a proto není na místě zpomalení ani zbytečné otálení před následujícím úderem.

Některé pohyby připomínají katu Jitte. Například techniky 12–16, kdy překroky v kiba-dači s technikou joko-empi-uči připomínají sérii pohybů 10–13 s krytem jama-uke katy Jitte. Tyto techniky se provádějí hlavně pomocí boků, nikoli pouze paží. Když se vykonávají tři stejné techniky za sebou, tak mezi první a druhou technikou je krátká pauza, ale druhá a třetí technika se provede jako jeden pohyb (ihned po sobě).

V této katě je třeba si představit protivníka, který je velice blízko. Po jednom útoku následuje ihned další, při kterém útočí na dvě pásma současně. Jindy vás chce chytit za ruku a zkroutit vám ji nebo vás chytit zezadu kolem těla.

Z pohledu embusenu mi přijde zvlášť důležité provést správně pohyby 7 až 10, hlavně dodržet délku všech postojů. Jen tak bude dostatek místa na tři kiba-dači a jedno zenkucu-dači při zpáteční cestě do výchozího bodu (techniky 12 až 18). Ani tak ještě není vyhráno; je potřeba strefit se také na šířku kata. Do určité míry se to dá ovlivnit překrokem při 19. pohybu, kdy po přitažení pravé nohy šířkou tohoto mezipostoje určuji, kam se pak budu moci vrátit posunem jori-aši. I když jiné zdroje uvádějí přitáhnout pravou nohu na šířku ramen a potom se otočit proti směru hodinových ručiček do postoje kiba-dači.

Posun jori-aši je jen jeden a to při posledním, 20. pohybu. Pan Strnad ho ve své poslední knize uvádí i u předposledního, 19. pohybu, ale podle informací z jiné dostupné literatury si myslím, že tam není.

Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=oi4wV-FKoA0
Starý záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=9e9cJXZV02M
Jošiharu Ósaka cvičí zde (od 2:57): http://www.youtube.com/watch?v=pWTspBwfKwk
Bunkai je zde:http://www.youtube.com/watch?v=6ARRPraDYws

Heian šódan (Heian Shodan)

Tato kata se skládá z 21 pohybů. Někdy je dobré vrátit se na začátek.
Můj oblíbený záznam, na kterém cvičí Jošiharu Ósaka je zde: http://www.youtube.com/watch?v=pWTspBwfKwk
Historický záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=p6PWyd2iOZs
Záznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=_rhF2hK5Ps4

Bunkai v provedení J. Ósaky je zde: http://www.youtube.com/watch?v=o-1FD_kCcVk

Při šestém pohybu (hidari zenkucu-dači s krytem gedan-barai) stojíme nad místem, kde jsme začali. Obě chodidla jsou stejně daleko vzdáleny od pomyslné čáry tvořící výchozí postoj šizen-tai (jedna dopředu a druhá dozadu). Při sedmnáctém pohybu (migi zenkucu-dači s úderem oi-cuki) je pata pravého chodidla přesně na místě, kde byla pravá pata ve výchozím postoji šizen-tai. Při dvacátém pohybu (hidari kokucu-dači s krytem šutó-uke) je situace obdobná. Znovu je pravá pata na stejném místě, jako na začátku kata. Dodržením uvedených tří míst dosáhneme toho, že na konci kata budeme stát přesně na stejném místě.

Když se v katě vykonávají tři stejné techniky za sebou, tak mezi první a druhou technikou je malá pauza, ale druhá a třetí technika se provede jako jeden pohyb (ihned po sobě). V této katě je to mezi osmým a devátým pohybem (hidari a migi džódan age-uke) a mezi šestnáctým a sedmnáctým pohybem (hidari a migi čúdan oi-cuki). Zde není žádná pauza. Techniky na sebe navazují, jako bychom stupňovali tlak na protivníka.

Tekki 3 (Tekki Sandan)

Tato kata se skládá z 36 pohybů.

Záznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=wnOy47wkKXI
Starý záznam, na kterém cvičí Masatoši Nakajama je zde: http://www.youtube.com/watch?v=WAjbljQMMrw
Další záznam, na kterém cvičí sensei Imura: http://www.youtube.com/watch?v=fEvZKZ2hAqk
Záznam, na kterém katu cvičí Luca Valdesi (na konci je bunkai) je zde: http://www.youtube.com/watch?v=tDugJYaA12c

Bassai dai

Tato kata má 42 pohybů.
Videozáznam JKA je zde: http://www.youtube.com/watch?v=OnE7h3tuKvI Historický záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=wW2oCU0_IYI
Záznam, na kterém cvičí katu Jošiharu Ósaka je zde: http://www.youtube.com/watch?v=6IGC--9E7H8

Jako obvykle se budu zabývat diagramem katy neboli embusenem. Embusen je plánek, po kterém při cvičení postupuji podobně, jako skáče figurka při hře Člověče nezlob se. Akorát při cvičení kata musím skončit přesně tam, kde jsem začal. A v tom je právě háček: skončit po 42 krocích přesně tam, kde jsem začal.

Od 14. do 22. techniky se pohybuji v jedné linii, která ale není přesně uprostřed, ale nachází se zhruba o 30 centimetrů vpravo. Tuto linii poruším teprve 23. pohybem, kdy zaujmu pravé zenkucu-dači, a tím pravou nohou vykročím z této linie.

Při překroku do kiba-dači v pohybu 28b se pravou patou dostávám přesně do výchozího bodu kata. Při pohybech 32–37 útočím přesně na střed embusenu a výchozí bod kata. Při pohybech 38 a 39 je stále jedna noha přesně na středu. Dodržím-li uvedené orientační body, skončím přesně ve výchozím bodě.

Pohyb 1: Ruce se nepřestávají dotýkat; je to vlastně současný kryt proti oi-cuki a úder do žeber z vnější strany. Prsty pravé ruky se dotýkají levého zápěstí. Ano, zase jsem na to zapomněl: boky, a tím i trup jsou v pozici hanmi. Takže žádný čelní střet...

Pohyby 2–7: Při druhém krytu (výměna krytů) se nekryjící ruka už nedává do nápřahu, ale stahuje se do hikite přímo z pozice krytu (nenarovnávám ji, protože nikoho nechytám).

Pohyb 9: Krytem tate-šutó-uke zasahuji protivníkův pravý biceps blíže k rameni (nikoli zápěstí, protože bych měl špatnou vzdálenost) a ihned soupeře chytám za oděv a následuje úder na solar plexus druhou rukou.

Pohyb 18: Kryt tsukami-uke představuje úchop protivníkova rukávu. Pohyb začíná v podpaží ruky, která v předchozím pohybu provádí kryt šutó-uke, a končí před tělem. Trup je v konečné fázi otočený do pozice gjaku-hanmi.

Pohyb 22: Důležité je současné stažení přední nohy z postoje kokucu-dači a provedení krytu horního pásma oběma rukama. Důraz je kladen na te-aši-dódži. Kryt horního pásma provádím přímo z šutó-uke, tzn. že tam není mezipohyb, kdy bych ruce dával do hikite.

Pohyby 29–31: Tři kryty proti mae-geri. Hřbet nekryjící ruky míří k soupeři, a nikoli nahoru. Tato ruka chrání solar plexus a vnitřní stranu lokte.

Pohyb 32: Nohy zůstávají na místě, ale přesun do postoje migi-aši-zenkucu, ruce do nápřahu k levému boku. Je to vlastně úchop protivníkovy ruky a jeho stržení.

Pohyby 33, 35 a 37: Při jama-cuki se horní ruka pohybuje obloukem přes hlavu, a nikoli přímo. Tělo je mírně předkloněné a ve velkém hanmi.

Pohyby 38 a 39: Sukui-uke je tady kryt proti mae-geri. Pozor na nápřah, správnou dráhu, sílu a rotaci boků („mlýn“). V poslední fázi krytu se ruka otáčí pouze v lokti; už ji nikam nezvedám.

Pohyb 42: Poslední technika je úder do levé klíční kosti protivníka, respektive do krku.

Ramena

Tohle je možná alfou-omegou všech technik prováděných rukama: uvolnit napětí v ramenou. Většinou držím ramena trochu zvednutá, svaly na šíji jsou napjaté. A není to jen při cvičení, skoro celý den držím ramena v napětí. Není těžké je uvolnit, je těžké se k tomu stále vracet, pořád si to uvědomovat, respektive vždycky přerušit nějakou činnost a uvědomit si, že už zase držím ramena strnule o kousek zvednutá, jako bych mezi nimi schovával hlavu. Stačí uvědomit si váhu obou ramen, vlastně pomyslet na svá ramena – to úplně stačí. Okamžitě se uvolní. Uvolnění ramen má za následek uvolnění pevně sevřeného krunýře hrudníku, tělo si úlevně oddechne, začne se hýbat bránice, která svým pohybem masíruje stlačený žaludek. Při tréninku je to těžší. Jak udeřit nebo blokovat a přitom mít uvolněná ramena? Když ne silou paží a ramen, tak silou čeho? Silou boků přece.

Tekki 2

Kata má 24 pohybů.
Záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=yb4PhkbU9jY
To samé ještě jednou: http://www.youtube.com/watch?v=XX3qhEAxNFE
Další zde: http://www.youtube.com/watch?v=u8Sn1-tgeP4
Zajímavý pohled z boku: http://www.youtube.com/watch?v=W4evVqy4d0o

1. První pohyb, který je přípravný, je třeba vykonat pomalu.
2. Na konci druhého pohybu je jedna ruka před tělem v pozici, která připomíná kagi-cuki nebo mizu-nagare kamae. Důležité je, aby se tato ruka nedotýkala těla.
3. Při třetím pohybu se nohy pohybují pomalu a zlehka, zatímco ruce silou a rychle.
4. Kryt pásma gedan.
5. Pátý pohyb, který je přípravný, je třeba vykonat pomalu.
6. Na konci šestého pohybu je jedna ruka před tělem v pozici, která připomíná kagi-cuki nebo mizu-nagare kamae. Důležité je, aby se tato ruka nedotýkala těla.
7. Při sedmém pohybu se nohy pohybují pomalu a nenápadně, zatímco ruce silou a rychle.
8. Aby bylo možné skončit katu na stejném místě, musí se na konci osmého pohybu levá noha dotýkat středové čáry (z pravé strany).

Ranní cvičení

Když nepůjdu cvičit ráno, brzy ráno, co nejdřív ráno, tak už ten den nepůjdu cvičit vůbec. Prostě to tak je a nemá cenu si myslet, že to může být jinak. Během dne je příliš ostatních věcí na práci, než aby člověk všeho nechal a utíkal do tělocvičny.

Tréninkový plán

Na začátku roku jsem si sestavil tréninkový plán na cvičení kata. Vypadá takhle:

http://spreadsheets.google.com/pub?key=pFUHR3ytCta-2RG7iziiwLw

Počítám si, kolikrát jsem zacvičil každou katu. Po každém tréninku si zaznamenám, kterou katu jsem cvičil a kolikrát. Jednou za čas to zapíšu do tabulky v počítači. Většinou cvičím třeba patnáctkrát některou z kat Heian nebo Bassai. Kanku dai je delší, tu cvičím třeba šestkrát nebo sedmkrát za sebou. Naplánoval jsem si, že každou vybranou katu budu cvičit letos zhruba dvěstěkrát. To mi zabere něco přes dva měsíce. Dva měsíce tedy cvičím stejnou katu a potom pokračuji další.

U vybraných kat bych se chtěl dostat ke čtyřem až pěti tisícům opakování. Katu Tekki 1 je podle T. Ohshimy (NOT) potřeba zopakovat dvacettísíckrát. To jsou hodně vysoká čísla. Zatím mám za sebou pár stovek. Šlo by to rychleji, kdybych cvičil pořád stejnou katu, ale to by bylo příliš jednotvárné. Příští rok bych se chtěl každý měsíc věnovat jedné katě. Začít v lednu katou Heain 1 a skončit v prosinci třeba katou Hangetsu.

Každý trénink může být poslední

Měl bych cvičit, jako by každý trénink byl ten poslední. Když vcházím do dojo, měl bych si to připomenout poprvé. Jenže to nestačí. Už po rozcvičce mám dojem, že vlastně není kam spěchat, není proč se snažit víc než obvykle, není proč dělat kliky nebo dřepy a není důvod cvičit kihon naplno. Proto je třeba si to připomínat pořád dokola na začátku každé tréninkové fáze. Když člověk odjíždí z dovolené a ví, že je na tom místě poslední den, tak se na všechno dívá jinýma očima. Má úplně jiný pocit. I ta nejobyčejnější věc je najednou sváteční. A s tímhle pocitem je třeba cvičit, protože to opravdu může být poslední trénink. Jak byste cvičili, kdybyste věděli, že cvičíte naposled?

Kanku dai

Kata se skládá ze 65 pohybů (15 a 64 je kiai). Je to nejdelší kata školy Šótókan.
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=ZOolZ62EU9A
Záznam JKA, na kterém cvičí pravděpodobně M. Ueki: http://www.youtube.com/watch?v=Cz16G9-PERM
Další záznam: http://www.youtube.com/watch?v=6wLM9x--s6s
Našel jsem další záznam: http://www.youtube.com/watch?v=gPZ1GuOaD5c
Záznam, na kterém cvičí J. Ósaka: http://www.youtube.com/watch?v=BB6j-Q5bUI8

Mám za sebou 124 opakování. Pořídil jsem si videozáznam a hned na první pohled jsem si všiml několika základních chyb. Tady jsou:

Šutó-uke v kokucu-dači: správný nápřah (nedávat ruku až za krk, ale před tvář) a konečná poloha přední ruky (malíková hrana ve výši ramene směřuje šikmo ven). Potom se zaměřit na přechod do zenkucu-dači s osae-uke a tate-šihon-nukite.
Joko-geri-keage s uraken-uči: nezapomínat na hiki-te a nešidit kop.
Zrak: při zvednutí rukou nad hlavu (1. pohyb) pozor na to, že se napřed podívám nahoru a potom na místo, kam směřuje pohled dodatečně zvednu dlaně. Pohled má sledovat ruce, nikoli naopak. Také pozor na časté mrkání při cvičení, což jsem si vůbec neuvědomoval. Možná je to tím, že mi pot stéká do očí.
Nidan-geri: při závěrečném dvojitém kopu (64. pohyb) vyskočit do výšky, skrčit nohy a kopnout levou nohou na čúdan a hned pravou na džódan.
Uči-uke v zenkucu-dači: (9. pohyb) dát pozor na postoj při krytu (délku a těžiště).

Sledy pohybů, které chápu jako souvislou akci, a tak se je snažím i cvičit:

1+2
3+4
5+6+7+8+9
10+11+12
14+15!
16+17+18+19+20
21+22+23+24+25
26+27+28
29+30+31
32+33
34+35
36+37+38
39+40+41
42+43
46+47
48+49+50
51+52+53+54
55+56
64!+65

Tekki 1

Kata má 29 pohybů.
Jeden záznam je zde: http://www.youtube.com/watch?v=RMzGAIlKnOM
Další: http://www.youtube.com/watch?v=sRv9229Vstk
Pohled z boku: http://www.youtube.com/watch?v=jyhWVy4qeVM
Zde cvičí katu Gičin Funakoši: http://www.youtube.com/watch?v=YNrslr9LWIw.
Zde cvičí katu Jošiharu Ósaka: http://www.youtube.com/watch?v=BBI8JUz1Jj4
Našel jsem i bunkai: http://www.youtube.com/watch?v=q1UORY8giRI

Když jsem chtěl skončit na stejném místě, kde jsem začal, pořád mi to nevycházelo. Až jsem si všiml, že při přechodu v kósa-dači (sedmý pohyb) je třeba dát pravé chodidlo kousek vedle levého asi tak, aby po přechodu do kiba-dači s krytem uči-uke (osmý pohyb) bylo levé chodidlo vedle středu kata (výchozího bodu) o jednu šířku chodidla. V ostatních přechodech se přešlapující noha klade hned vedle druhého chodidla (např. při prvním a dvacátém prvním pohybu).

Druhý a šestnáctý pohyb je čúdan-kake-uke neboli hákový kryt středního pásma. Není to haišu-uke (kryt hřbetem ruky), jak jsem se původně domníval. Pohyb je třeba vykonat silou; jde o pevný kryt. Volně položená ruka je chybou. Druhý pohyb se provádí rychle, skoro jako úder. Variantou krytu je úder na protivníkův solar-plexus technikou haišu-uči. Šestnáctý pohyb se provádí velice pomalu. Původně se vykonával bez nápřahu, ale teď se provádí nápřah z pravého podpaží.

Devátá a dvacátá třetí technika je uraken-džódan-uči (přesně 9b a 23b). Jednak je dráha úderu krátká, což ztěžuje správné kime, jednak jsem napřed zbytečně dlouho zůstávál v nápřahu (9a a 23a), což je pravý opak toho, jak se má technika provádět. Z nápřahu, který je vlastně krytem haiwan-džódan-uči-nagaši-uke, se okamžitě přechází do úderu uraken-džódan-uči. Teprve tam končí sled pohybů. Při krytu (9a a 23a) není žádná přestávka. Prameny se liší v tom, zda se jedná o techniku ura-cuki nebo uraken-uči. Pásmo je jasné – džódan.

Při krytu nohou nami-gaeši (11a, 13a, 25a, 27a) se nemění těžiště a boky zůstávají ve stejné výšce.

Při dvojitém úderu (15 a 29) mi dělá potíž soustředit se na obě ruce najednou. Většinou si hlídám kagi-cuki a uniká mi provedení čúdan-cuki. Tohle je v karate docela často, že člověk musí dávat pozor na obě ruce (nohy) současně, přitom každá dělá jiný pohyb. Skoro bych řekl, že to je jedna ze základních věcí.

Při přechodech (2, 8 a 22) napadám na přední nohu. Možná je to tím, že kývám boky. Zatím nedokážu přijít na správný a přirozený pohyb nohy stranou, aniž bych vlastně nepadal na přední nohu (při pohybu do strany). Yošiharu Ósaka při přechodech došlápne silou, vlastně se jedná o dupnutí, které je synchronizované s provedením techniky rukou.

Při přechodech s krytem uči-uke (8 a 22) se technika provádí pouze kryjící rukou. Druhá ruka zůstává v hiki-te. Jinou možností, která je jasně vidět v knize KDK, je nápřah druhou rukou a potom samotný kryt.

Založení blogu

Po semináři v Brně jsem se rozhodl založit blog o karate. Dal jsem mu název Prázdné ruce, což je český překlad japonského karate.