Džunró se překládá jako „krok za krokem“. Džunró nidan je druhá kata této série. Skládá se ze 35 pohybů (kiai 11 a 22). Tato kata rozvíjí obouruční techniky (morote-waza). Při použití rukou k současnému krytu a úderu nebo dvojručnímu úderu, případně k dvojručnímu bloku, je nutné mít dobrý postoj, který je podmíněný správným posazením pánve.
Zde je zpomalený záznam: http://www.youtube.com/watch?v=juIIzIclMyw
Zde je normální záznam: http://www.youtube.com/watch?v=ZSxhbfemmTo
Další záznam: http://www.youtube.com/watch?v=reXAECpV8Nw
10. 12. 2008
10. 11. 2008
140. výročí narození Gičina Funakošiho
Dnes je to 140 let, co se na Okinavě narodil Gičin Funakoši (10. 11. 1868), a proto jsem ranní trénik věnoval jeho památce.
Zde je odkaz na životopis ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Funakoshi_Gichin
Po obvyklé rozcvičce jsem hodinu cvičil katu Džion (Jion). Stihl jsem to dvacetkrát. Snažil jsem se cvičit co nejpřesněji a zbytečně nespěchat. Soustředil jsem se na dodržování embusenu; hlavně abych skončil přesně na výchozím místě, což se mi dařilo tak ze 30 %. Dával jsem si také pozor, abych nezapomínal na kiai, což se mi stává až příliš často. Kiai bylo přiškrcené, spíš takové zaúpění nebo heknutí samým úsilím. V tomhle směru mám ještě hodně co zlepšovat.
Ve výchozí pozici katy (pravá ruka zavřená v pěst, levá ji objímá) jsem myslel na význam toho pohybu. Ruka zavřená v pěst představuje zbraň, sílu a agresivitu. Otevřená, prázdná ruka znamená etiketu, ovládání, mírumilovnost. Když prázdná ruka objímá pěst, znamená to, že etiketa, sebeovládání a mírumilovnost má ovládat sílu a agresivitu.
Myslel jsem také na to, že karate-dó se cvičí nejen v dojo, ale vlastně pořád. Kdykoliv nastane nějaká nečekaná událost, krize, problém nebo konflikt, je to příležitost cvičit karate-dó. Reaguji vznětlivě, agresivně, podrážděně? Mám pocit, že se mi děje křivda, že mi všichni ubližují? Nadávám? Tím vlastně dokazuji svojí nezralost a slabost. Dokážu tohle někdy změnit?
Zde je odkaz na životopis ve Wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Funakoshi_Gichin
Po obvyklé rozcvičce jsem hodinu cvičil katu Džion (Jion). Stihl jsem to dvacetkrát. Snažil jsem se cvičit co nejpřesněji a zbytečně nespěchat. Soustředil jsem se na dodržování embusenu; hlavně abych skončil přesně na výchozím místě, což se mi dařilo tak ze 30 %. Dával jsem si také pozor, abych nezapomínal na kiai, což se mi stává až příliš často. Kiai bylo přiškrcené, spíš takové zaúpění nebo heknutí samým úsilím. V tomhle směru mám ještě hodně co zlepšovat.
Ve výchozí pozici katy (pravá ruka zavřená v pěst, levá ji objímá) jsem myslel na význam toho pohybu. Ruka zavřená v pěst představuje zbraň, sílu a agresivitu. Otevřená, prázdná ruka znamená etiketu, ovládání, mírumilovnost. Když prázdná ruka objímá pěst, znamená to, že etiketa, sebeovládání a mírumilovnost má ovládat sílu a agresivitu.
Myslel jsem také na to, že karate-dó se cvičí nejen v dojo, ale vlastně pořád. Kdykoliv nastane nějaká nečekaná událost, krize, problém nebo konflikt, je to příležitost cvičit karate-dó. Reaguji vznětlivě, agresivně, podrážděně? Mám pocit, že se mi děje křivda, že mi všichni ubližují? Nadávám? Tím vlastně dokazuji svojí nezralost a slabost. Dokážu tohle někdy změnit?
31. 10. 2008
Džunró šódan (Junro Shodan)
Katu vytvořil Tetsuhiko Asai, 10. dan (7. 6. 1935–15. 8. 2006). Džunró (Junro) se překládá jako „krok za krokem“. Džunró šódan je první kata této série (celkem jich je pět). Skládá se z 41 pohybů (kiai 17 a 34). Setkáváme se zde s postojem neko-aši-dači a otočkou o 360°. Cílem této katy je naučit se kontrolovat stojnou nohu. Základním úderem je gjaku-cuki, na rozdíl od katy Heian šódan, kde je hlavním úderem oi-cuki. Pro mě zcela novou technikou je kryt džódan-barai. Je to vlastně takové gedan-barai pro horní pásmo.
Zde je záznam: http://www.youtube.com/watch?v=TmcfoSZtdMU
Zde je stejná kata zacvičená pomalu: http://www.youtube.com/watch?v=peqIqIvnraU
Zde je lepší záznam: http://www.youtube.com/watch?v=gT7Sc34uPY0
Rytmus: 1, 2-3, 4-5; 6, 7-8, 9-10;
11-12-13, 14-15-16, 17;
18-19-20-21; 22-23-24-25;
26-27-28-29, 30-31-32-33, 34;
35-36-37-38; 39-40-41.
Zde je záznam: http://www.youtube.com/watch?v=TmcfoSZtdMU
Zde je stejná kata zacvičená pomalu: http://www.youtube.com/watch?v=peqIqIvnraU
Zde je lepší záznam: http://www.youtube.com/watch?v=gT7Sc34uPY0
Rytmus: 1, 2-3, 4-5; 6, 7-8, 9-10;
11-12-13, 14-15-16, 17;
18-19-20-21; 22-23-24-25;
26-27-28-29, 30-31-32-33, 34;
35-36-37-38; 39-40-41.
4. 10. 2008
Oi-cuki
Znovu se vracím k základnímu úderu s překrokem do zenkucu-dači. Neustále si hlídám te-aši-dódži, ale musím dávat pozor, abych nesklouzl ke starým chybám.
Abych tomu úplně předešel, začal jsem cvičit oi-cuki tak, že se snažím být tam rukou dřív než nohou. Prostě vykonat úder dřív než došlápnu do zenkucu-dači. A víte s jakým výsledkem? Kupodivu mi z toho vychází oi-cuki s přesným te-aši-dódži. Prostě se snažím být tam rukou dřív, ale zase nezačínat s úderem dříve než zadní noha mine přední. A výsledkem je, že jsem tam rukou málokdy dřív, spíš přesně s došlapem nohy do zenkucu-dači.
Přitom úder je najednou dynamický. Když jsem se začínal učit te-aši-dódži, tak jsem pohyb ruky i nohy začínal současně, tzn. že úder „se nesl“ k cíli rychlostí překroku. Žádná závratná rychlost to nebyla a dost mě to trápilo. O dynamickém úderu se nedalo ani mluvit. Zato teď je v tom trochu švih. Od okamžiku, kdy jsou nohy na stejné úrovni, je sice potřeba trochu zabrat horní polovinou těla (mám na provedení úderu jen druhou půli kroku), ale výsledné oi-cuki je dynamičtější. Dokonce se zrychluje překrok, protože nohy nechtějí zůstat pozadu a snaží se dohnat ruku, která však má „za úkol“ být tam jako první.
Abych tomu úplně předešel, začal jsem cvičit oi-cuki tak, že se snažím být tam rukou dřív než nohou. Prostě vykonat úder dřív než došlápnu do zenkucu-dači. A víte s jakým výsledkem? Kupodivu mi z toho vychází oi-cuki s přesným te-aši-dódži. Prostě se snažím být tam rukou dřív, ale zase nezačínat s úderem dříve než zadní noha mine přední. A výsledkem je, že jsem tam rukou málokdy dřív, spíš přesně s došlapem nohy do zenkucu-dači.
Přitom úder je najednou dynamický. Když jsem se začínal učit te-aši-dódži, tak jsem pohyb ruky i nohy začínal současně, tzn. že úder „se nesl“ k cíli rychlostí překroku. Žádná závratná rychlost to nebyla a dost mě to trápilo. O dynamickém úderu se nedalo ani mluvit. Zato teď je v tom trochu švih. Od okamžiku, kdy jsou nohy na stejné úrovni, je sice potřeba trochu zabrat horní polovinou těla (mám na provedení úderu jen druhou půli kroku), ale výsledné oi-cuki je dynamičtější. Dokonce se zrychluje překrok, protože nohy nechtějí zůstat pozadu a snaží se dohnat ruku, která však má „za úkol“ být tam jako první.
5. 8. 2008
Te-aši-dódži
Nejedná se o samostatnou techniku, ale o princip správně prováděné techniky. Je o něm zmínka v knize Best Karate 8 na str. 126–127 (angl. vydání). O co jde? Například při oi-cuki nebo gjaku-cuki v zenkucu-dači je velice důležité dokončit úder zároveň s došlápnutím přední nohy do zenkucu-dači a s výdechem. Jiným příkladem je kryt šutó-uke v kokucu-dači nebo kryt gedan-barai v kiba-dači. Vlastně při každé obranné nebo útočné technice rukou je třeba si dát pozor na te-aši-dódži – na koordinaci pohybu rukou, nohou a výdechu (pokud se nejedná o techniku prováděnou pomalu, jako je např. tate-šutó-uke).
Při pozorování svého oi-cuki jsem zjistil, že napřed došlápnu nohou, a teprve potom vedu úder rukou. Když jsem si na to dával velký pozor, dokázal jsem dokončit úder současně s překrokem do zenkucu-dači. Dosud jsem začínal úder vlastně až po došlapu. Musel jsem začít mnohem dříve, zhruba někdy po momentu, kdy noha, která dělá krok dopředu, míjí stojnou nohu. Při výsledném oi-cuki jsem měl úplně jiný pocit. Jenže ouha – úder oi-cuki byl najednou pomalý a slabý. Jinými slovy: byl přesně tak rychlý a silný, jak rychlý byl můj překrok z jednoho zenkucu-dači do druhého.
Rozhodl jsem se cvičit oi-cuki napříště vždy s důrazem na princip te-aši-dódži i za cenu, že zpočátku bude úder pomalý a slabý, ale časem se to doufám zlepší. Musím si na to dát pozor i při jiných technikách, hlavně při šutó-uke v kokucu-dači, kdy pohyb nohou dokončím jako první a potom provedu kryt, což je zase špatně. Dalším oříškem je kombinace mae-geri s oi-cuki v zenkucu-dači.
Ze cvičných důvodů není od věci zkusit úder nebo kryt tak, že schválně napřed dokončíte techniku rukou a potom dokročíte do postoje. Je to vlastně provedení techniky za pohybu, ale člověk si uvědomí ty jemné rozdíly při synchronním nebo asynchronním dokončení.
Dokončíte-li pohyb nohou dříve než pohyb rukou, což je častá chyba, obránce může ihned zaútočit na přední nohu technikou aši-barai, což je znázorněno na fotografiích ve zmiňované knize. Vůbec celý dodatek osmého dílu Best Karate, který se týká provádění kat, je hodně zajímavý.
Pokud chcete zkusit cvičit princip te-aši-dódži v katách, zkuste například Heian 1 (7x oi-cuki) nebo Heian 2 (7x šutó-uke).
Při pozorování svého oi-cuki jsem zjistil, že napřed došlápnu nohou, a teprve potom vedu úder rukou. Když jsem si na to dával velký pozor, dokázal jsem dokončit úder současně s překrokem do zenkucu-dači. Dosud jsem začínal úder vlastně až po došlapu. Musel jsem začít mnohem dříve, zhruba někdy po momentu, kdy noha, která dělá krok dopředu, míjí stojnou nohu. Při výsledném oi-cuki jsem měl úplně jiný pocit. Jenže ouha – úder oi-cuki byl najednou pomalý a slabý. Jinými slovy: byl přesně tak rychlý a silný, jak rychlý byl můj překrok z jednoho zenkucu-dači do druhého.
Rozhodl jsem se cvičit oi-cuki napříště vždy s důrazem na princip te-aši-dódži i za cenu, že zpočátku bude úder pomalý a slabý, ale časem se to doufám zlepší. Musím si na to dát pozor i při jiných technikách, hlavně při šutó-uke v kokucu-dači, kdy pohyb nohou dokončím jako první a potom provedu kryt, což je zase špatně. Dalším oříškem je kombinace mae-geri s oi-cuki v zenkucu-dači.
Ze cvičných důvodů není od věci zkusit úder nebo kryt tak, že schválně napřed dokončíte techniku rukou a potom dokročíte do postoje. Je to vlastně provedení techniky za pohybu, ale člověk si uvědomí ty jemné rozdíly při synchronním nebo asynchronním dokončení.
Dokončíte-li pohyb nohou dříve než pohyb rukou, což je častá chyba, obránce může ihned zaútočit na přední nohu technikou aši-barai, což je znázorněno na fotografiích ve zmiňované knize. Vůbec celý dodatek osmého dílu Best Karate, který se týká provádění kat, je hodně zajímavý.
Pokud chcete zkusit cvičit princip te-aši-dódži v katách, zkuste například Heian 1 (7x oi-cuki) nebo Heian 2 (7x šutó-uke).
23. 6. 2008
Individuální trénink karate
Tenhle příspěvek je o tom, když člověk cvičí karate sám. Společný trénink v dódžó je samozřejmě lepší. Vůbec nejlepší je kombinovat společný a individuální trénink, ale to je ideální situace. Co se mě týká, tak s výjimkou seminářů cvičím vlastně pořád sám.
CO CVIČÍM
Můj individuální trénink se hlavně skládá ze cvičení základních technik (kihon) a cvičení sestav (kata). Každá tréninková jednotka je doplněná rozcvičkou, strečinkem a většinou také posilováním, případně některými cviky, které jsou specifické pro karate, jako například dřepy v postoji heiko-dači na celých chodidlech s důrazem na rovná záda.
Zápas (kumite) se cvičit nedá, respektive mohl bych cvičit údery nebo kopy na cíl, nebo různé formy kumite do vzduchu, což někdy dělám, ale cvičit kumite bez partnera prostě nejde.
KDE CVIČÍM
Osobně jsem zatím nenašel odvahu cvičit venku. Ta možnost tady je, protože kousek od domu mám park, ale prostě se neodvážím vzít si tam na sebe dógi a začít cvičit. Proto si platím tělocvičnu. Stojí to dost peněz, ale je tam kvalitní dřevěná podlaha a na jedné stěně jsou zrcadla, které mi při cvičení hodně pomáhají. Je to také velice blízko. Právě blízkost místa, kde člověk sám cvičí, je myslím důležitá.
Teoreticky by se také dalo cvičit doma (v bytě), ale je to jako s cvičením venku – prostě se nechce. Doma je člověk zvyklý dělat jiné věci, než si obléct kimono a cvičit. Jde také o to nebýt vyrušován, což je doma velice těžké. Ke cvičení je potřebný klid.
JAK ČASTO CVIČÍM
Teoreticky se dá cvičit každý den. Ve své knize Karate-do-kyohan G. Funakoši doporučuje cvičit třikrát denně, i kdyby to mělo být jen krátce. To je cíl, ke kterému vede dlouhá cesta. Já zatím cvičím třikrát týdně hodinu a půl (občas vynechám). Vyhovuje mi, když mám mezi tréninky jednodenní přestávku. Chtěl bych cvičit víc, ale ve skutečnosti jsou tři tréninky tak akorát.
ZÁVĚR
Individuální trénink má svá omezení. Člověk cvičí kihon a kata. Vlastně tedy cvičí teorii, ale chybí mu praxe ve formě kumite. Je tedy vlastně takovým teoretickým karatistou. Při individuálním tréninku chybí také zpětná vazba, která se dá částečně nahradit zrcadlem nebo videokamerou (to druhé zabírá čas), a tak se musím opravovat sám, ale vidět vlastní chyby je velice těžké.
Na společných trénincích je to trenér, který vám říká, co máte cvičit a snaží se vás ke cvičení motivovat. Při individuálním tréninku se musím motivovat sám, což je těžké, protože mám tendenci se šetřit, ale na druhou stranu to může být zdravý rozum, který mi šetří pro další cvičení.
Individuální trénink má také své výhody, protože vám do cvičení nikdo nemluví; sám si určuji cíle, kterých chci dosáhnout, i způsob jak to provést, náročnost a náplň tréninku atd.
V mládí by měl člověk hlavně cvičit na společných trénincích, a čím je starší, tím je pro něj zajímavější a důležitější individuální trénink – aspoň takhle to vidím já.
CO CVIČÍM
Můj individuální trénink se hlavně skládá ze cvičení základních technik (kihon) a cvičení sestav (kata). Každá tréninková jednotka je doplněná rozcvičkou, strečinkem a většinou také posilováním, případně některými cviky, které jsou specifické pro karate, jako například dřepy v postoji heiko-dači na celých chodidlech s důrazem na rovná záda.
Zápas (kumite) se cvičit nedá, respektive mohl bych cvičit údery nebo kopy na cíl, nebo různé formy kumite do vzduchu, což někdy dělám, ale cvičit kumite bez partnera prostě nejde.
KDE CVIČÍM
Osobně jsem zatím nenašel odvahu cvičit venku. Ta možnost tady je, protože kousek od domu mám park, ale prostě se neodvážím vzít si tam na sebe dógi a začít cvičit. Proto si platím tělocvičnu. Stojí to dost peněz, ale je tam kvalitní dřevěná podlaha a na jedné stěně jsou zrcadla, které mi při cvičení hodně pomáhají. Je to také velice blízko. Právě blízkost místa, kde člověk sám cvičí, je myslím důležitá.
Teoreticky by se také dalo cvičit doma (v bytě), ale je to jako s cvičením venku – prostě se nechce. Doma je člověk zvyklý dělat jiné věci, než si obléct kimono a cvičit. Jde také o to nebýt vyrušován, což je doma velice těžké. Ke cvičení je potřebný klid.
JAK ČASTO CVIČÍM
Teoreticky se dá cvičit každý den. Ve své knize Karate-do-kyohan G. Funakoši doporučuje cvičit třikrát denně, i kdyby to mělo být jen krátce. To je cíl, ke kterému vede dlouhá cesta. Já zatím cvičím třikrát týdně hodinu a půl (občas vynechám). Vyhovuje mi, když mám mezi tréninky jednodenní přestávku. Chtěl bych cvičit víc, ale ve skutečnosti jsou tři tréninky tak akorát.
ZÁVĚR
Individuální trénink má svá omezení. Člověk cvičí kihon a kata. Vlastně tedy cvičí teorii, ale chybí mu praxe ve formě kumite. Je tedy vlastně takovým teoretickým karatistou. Při individuálním tréninku chybí také zpětná vazba, která se dá částečně nahradit zrcadlem nebo videokamerou (to druhé zabírá čas), a tak se musím opravovat sám, ale vidět vlastní chyby je velice těžké.
Na společných trénincích je to trenér, který vám říká, co máte cvičit a snaží se vás ke cvičení motivovat. Při individuálním tréninku se musím motivovat sám, což je těžké, protože mám tendenci se šetřit, ale na druhou stranu to může být zdravý rozum, který mi šetří pro další cvičení.
Individuální trénink má také své výhody, protože vám do cvičení nikdo nemluví; sám si určuji cíle, kterých chci dosáhnout, i způsob jak to provést, náročnost a náplň tréninku atd.
V mládí by měl člověk hlavně cvičit na společných trénincích, a čím je starší, tím je pro něj zajímavější a důležitější individuální trénink – aspoň takhle to vidím já.
18. 6. 2008
Karel Strnad: Karate – cesta k prvnímu danu
Vyšla nová knížka o karate v češtině. Jmenuje se Karate – cesta k prvnímu danu, vydalo jí nakladatelství Grada a jejím autorem je Karel Strnad (6. dan JKA WF). Knížka má 190 stran a obsahuje více než tisíc fotografií.
Zajímalo by mě, kdo je vyfocený na úvodní stránce a na první fotografii uvnitř knihy. Autor to není (ten má fotografii na konci knihy) a v knize to nikde uvedeno není. Mohl by to být H. Nišijama, ale jistý si tím nejsem.
Kniha zápasí s přepisem japonských slov do češtiny, což do určité míry chápu, ale například v českém překladu Dynamického karate od M. Nakajamy (Naše vojsko 1994) se tento problém podařilo vyřešit lépe (důsledný přepis do češtiny), i když tam zase občas pokulhával překlad. Ve většině případů je ponechán anglický přepis japonštiny (např. oi-zuki nebo zenkutsu-dachi), ale občas je v knize uveden i český přepis (např. JOJ).
Hned v úvodní předmluvě jsou překlepy („Rád bych též poděkovat...“, „...technickému ředitali JKA Evropa...“). Naštěstí je to ojedinělý výskyt. V dalším textu už jsem překlepy nenašel. V předmluvě na straně 8 chybí zmínka o Janu Steklém, který je na řadě fotografií.
Přes tyto drobnosti hodnotím knihu kladně. Knížek podobného druhu, kde jsou popsané vyšší katy, je v češtině jako šafránu. Osobně mám velkou radost právě z části „Kata Shotokan ryu“, kde jsou uvedeny důležité body každé katy. A právě v upozornění na nejčastější chyby v základní technice (kihon), katách i kumite vidím největší přínos této knihy.
Zprvu jsem byl zmatený z toho, kolik různých lidí je na fotografiích, ale nakonec proč ne; je to vlastně docela zajímavé vidět cvičit karate tolik nositelů černých pásů.
Potom jsou zde zmíněné různé větve stylu Šótókan, což mi napřed přišlo matoucí, ale na druhou stranu chápu, že autor sledoval dva cíle: aby kniha zaujala i jiné studenty karate, než jen z mateřské organizace JKA a aby kniha ukázala, že mezi jednotlivými větvemi existují jen malé rozdíly. Autor zdůrazňuje, co je společné na úkor toho, co se liší (i když to nepřehlíží). Což je v dnešní době, kdy se každý vyhraňuje vůči ostatním, rozhodně sympatické. Na konci knihy postrádám slovníček pojmů a rejstřík.
Jinak mám z té knížky opravdu radost a budu se k ní určitě vracet. Člověk má tendenci psát o chybách a to dobré bere jaksi automaticky, ale tak to není. Na knize je vidět kus práce a je v ní mnoho nového, dosud nepublikovaného. Osobně bych byl radši, kdyby část věnovaná kumite byla podrobnější. Když to říkám, mám tím na mysli knihu H. Kanazawy: Karate - fighting techniques (Kodansha 2004). Ale autor se soustředil na to podstatné – v čem se nejvíce chybuje. Že se v ukázkách setkáváme se známým útok džódan-oi-cuki, obrana age-uke/gjaku-cuki, na které pomalu nepotřebujeme fotografie – to už je naše věc, co si z toho člověk vezme.
Knihou se jako červená nit táhnou některé detaily (te-kubi, aši-no-ura, unsoku), které právě jsou podstatné pro styl Šótókan a autor jim určitě ne náhodou věnuje tolik pozornosti. Řekl bych, že právě tyto drobnosti jsou na knize to nejcennější.
7. 5. 2008
Co teď cvičím
ROZCVIČKA
Na začátku se důkladně rozcvičím a protáhnu. Cvičím hlavně strečingové cviky, které v knize „Karate the Japanese Way“ popisuje Mark Groenewold.
KIHON
Nejprve cvičím kopy, dále kryty a potom údery. Je to kvůli tomu, že když jsem začínal kryty nebo údery a kopy nechával na konec kihonu, tak jsem se k nim často ani nedostal. Napřed z místa všechny kopy desetkrát každou nohou pomalu na zahřátí a protažení. Potom joko-geri-kekomi, joko-geri-keage, mawaši-geri, mae-geri a ren-geri 20x až 30x v základních postojích s přechodem. Dále následuje průpravné cvičení pro oi-cuki a sanbon-cuki a potom oi-cuki a sanbon-cuki 30x až 50x. Někdy místo toho zařadím šutó-uke v kokucu-dači nebo nějakou kombinaci z katy Kanku, která mi dělá potíže, ale vlastně je to pořád stejné.
KATA
Když jsem začal znovu cvičit v roce 2005, dal jsem si za úkol naučit se prvních 15 kat (Heian 1–5, Tekki 1–3, Bassai, Kanku, Jitte, Hangetsu, Empi, Gankaku a Jion). Některé jsem už znal, ale dost jich ještě zbývalo. Teď v květnu se učím poslední z nich – katu Jion. Jde mi o to znát každou katu aspoň tak, abych ji mohl cvičit na seminářích. Ale jinak cvičím hlavně Kanku dai, která mi dává zabrat, protože je dlouhá a fyzicky náročná. Proti minulému roku, kdy jsem cvičil hlavně katy, se letos věnuji spíš kihonu a teprve na závěr tréninku cvičím katy. To je také důvod, proč zatím neplním plán odcvičených kat, který jsem si na letošní rok určil.
Počet zacvičených kat (stav k 7. květnu 2008):
Heian 1: 126, Heian 2: 108, Heian 3: 105, Heian 4: 254, Heian 5: 256, Tekki 1: 255, Tekki 2: 76, Tekki 3: 46, Bassai: 298, Kanku: 182, Jitte: 86, Hangetsu: 22, Empi: 18, Gankaku: 17 a Jion 21.
Poznámka: Čísla představují počet opakování od roku 2007, kdy jsem začal katy počítat.
KUMITE
Kumite zatím nechávám jen na semináře.
POSILOVÁNÍ
Nakonec chvíli posiluji, ale spíš méně než více.
ZÁVĚR
Bohužel celkově necvičím naplno, protože jsem po ránu rozespalý a většinou unavený, takže cvičím tak na 50 %. Vím, že je to málo, ale od půl osmé do devíti ráno je těžké cvičit s plným nasazením. Přesto vždycky úplně propotím kimono.
Na začátku se důkladně rozcvičím a protáhnu. Cvičím hlavně strečingové cviky, které v knize „Karate the Japanese Way“ popisuje Mark Groenewold.
KIHON
Nejprve cvičím kopy, dále kryty a potom údery. Je to kvůli tomu, že když jsem začínal kryty nebo údery a kopy nechával na konec kihonu, tak jsem se k nim často ani nedostal. Napřed z místa všechny kopy desetkrát každou nohou pomalu na zahřátí a protažení. Potom joko-geri-kekomi, joko-geri-keage, mawaši-geri, mae-geri a ren-geri 20x až 30x v základních postojích s přechodem. Dále následuje průpravné cvičení pro oi-cuki a sanbon-cuki a potom oi-cuki a sanbon-cuki 30x až 50x. Někdy místo toho zařadím šutó-uke v kokucu-dači nebo nějakou kombinaci z katy Kanku, která mi dělá potíže, ale vlastně je to pořád stejné.
KATA
Když jsem začal znovu cvičit v roce 2005, dal jsem si za úkol naučit se prvních 15 kat (Heian 1–5, Tekki 1–3, Bassai, Kanku, Jitte, Hangetsu, Empi, Gankaku a Jion). Některé jsem už znal, ale dost jich ještě zbývalo. Teď v květnu se učím poslední z nich – katu Jion. Jde mi o to znát každou katu aspoň tak, abych ji mohl cvičit na seminářích. Ale jinak cvičím hlavně Kanku dai, která mi dává zabrat, protože je dlouhá a fyzicky náročná. Proti minulému roku, kdy jsem cvičil hlavně katy, se letos věnuji spíš kihonu a teprve na závěr tréninku cvičím katy. To je také důvod, proč zatím neplním plán odcvičených kat, který jsem si na letošní rok určil.
Počet zacvičených kat (stav k 7. květnu 2008):
Heian 1: 126, Heian 2: 108, Heian 3: 105, Heian 4: 254, Heian 5: 256, Tekki 1: 255, Tekki 2: 76, Tekki 3: 46, Bassai: 298, Kanku: 182, Jitte: 86, Hangetsu: 22, Empi: 18, Gankaku: 17 a Jion 21.
Poznámka: Čísla představují počet opakování od roku 2007, kdy jsem začal katy počítat.
KUMITE
Kumite zatím nechávám jen na semináře.
POSILOVÁNÍ
Nakonec chvíli posiluji, ale spíš méně než více.
ZÁVĚR
Bohužel celkově necvičím naplno, protože jsem po ránu rozespalý a většinou unavený, takže cvičím tak na 50 %. Vím, že je to málo, ale od půl osmé do devíti ráno je těžké cvičit s plným nasazením. Přesto vždycky úplně propotím kimono.
25. 4. 2008
Džion (Jion)
Kata Jion se skládá ze 47 pohybů (17 a 47 je kiai).
Záznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=PMaIzwWDYAk
Záznam, na kterém cvičí M. Tanaka: http://www.youtube.com/watch?v=tWtzL6fxZc4
Záznam, na kterém cvičí T. Jamaguči: http://www.youtube.com/watch?v=jCQrdsMZ-KQ
Starý záznam, na kterém cvičí T. Kase a je zde také bunkai: http://www.youtube.com/watch?v=tWtzL6fxZc4
Ještě jeden záznam, na kterém znovu cvičí T. Kase: http://www.youtube.com/watch?v=-jpC4jyHOFY
Při 32. pohybu jste v postoji zenkucu-dači. V této chvíli je pata levé nohy kousek před výchozím bodem katy.
Záznam JKA: http://www.youtube.com/watch?v=PMaIzwWDYAk
Záznam, na kterém cvičí M. Tanaka: http://www.youtube.com/watch?v=tWtzL6fxZc4
Záznam, na kterém cvičí T. Jamaguči: http://www.youtube.com/watch?v=jCQrdsMZ-KQ
Starý záznam, na kterém cvičí T. Kase a je zde také bunkai: http://www.youtube.com/watch?v=tWtzL6fxZc4
Ještě jeden záznam, na kterém znovu cvičí T. Kase: http://www.youtube.com/watch?v=-jpC4jyHOFY
Při 32. pohybu jste v postoji zenkucu-dači. V této chvíli je pata levé nohy kousek před výchozím bodem katy.
2. 4. 2008
Gankaku
Kata Gankaku má 42 pohybů.
Záznam JKA, na kterém cvičí M. Tanaka: http://www.youtube.com/watch?v=oNtGF1-1ZYs
Stejný záznam (boční pohled): http://www.youtube.com/watch?v=ERfp8dTPerQ
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=ZiZ2WW5TURQ
Při 9. pohybu je pravé chodidlo na místě, kde bylo na začátku levé chodidlo. Při 16. pohybu jsem se pravým chodidlem dostal na úroveň, kde jsem stál na začátku, akorát jsem zhruba o jednu šířku ramen vpravo (o jeden obdélník tvořený postojem zenkucu-dači).
Při 24. pohybu stojím v postoji kosa-dači přesně na úrovni, kde jsem stál na začátku, ale opět o jednu šířku ramen vpravo.
Při 42. pohybu došlápnu pravou nohou do postoje migi-zenkucu-dači. Noha je na stejném místě, na kterém byla v přípravné pozici na začátku katy v postoji hačidži-dači.
Záznam JKA, na kterém cvičí M. Tanaka: http://www.youtube.com/watch?v=oNtGF1-1ZYs
Stejný záznam (boční pohled): http://www.youtube.com/watch?v=ERfp8dTPerQ
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=ZiZ2WW5TURQ
Při 9. pohybu je pravé chodidlo na místě, kde bylo na začátku levé chodidlo. Při 16. pohybu jsem se pravým chodidlem dostal na úroveň, kde jsem stál na začátku, akorát jsem zhruba o jednu šířku ramen vpravo (o jeden obdélník tvořený postojem zenkucu-dači).
Při 24. pohybu stojím v postoji kosa-dači přesně na úrovni, kde jsem stál na začátku, ale opět o jednu šířku ramen vpravo.
Při 42. pohybu došlápnu pravou nohou do postoje migi-zenkucu-dači. Noha je na stejném místě, na kterém byla v přípravné pozici na začátku katy v postoji hačidži-dači.
15. 3. 2008
Oi-cuki
Psát o nejjednodušších věcech je to nejtěžší. S úderem oi-cuki se potýkám od samého začátku. Pořád si lámu hlavu, jestli mají být v konečné fázi boky, respektive ramena úplně rovně, nebo jsou mírně šikmo. V současné době je trend stát v konečné fázi kolmo k soupeři, boky zavřené jako při gjaku-cuki a ramena rovně (žádné není vysunuté dopředu). Naproti tomu T. Ohshima jasně říká, že při oi-cuki je v ose úderu, která je tvořená patou zadní nohy, boky a pěstí, také rameno. Takový úder je určitě delší. Jak to tedy vlastně je?
Myslím, že nejdůležitější je vrhnout boky vší silou dopředu. Odrazit se jednou nohou a vystrčit boky co nejdál před sebe. Možná by bylo dobré cvičit to napřed bez rukou (například z heisoku-dači a potom i s překrokem ze zenkucu-dači), a teprve potom přidat úder.
Pěkně je to vidět na následujícím videu (Masao Kagawa): http://www.youtube.com/watch?v=8844BzvEyMs
Na webu The Shotokan Way (viz odkaz v levé části blogu) je na uvedené téma zajímavá diskuze nazvaná Oi-Zuki...Hips Square or Not? (v angličtině) Z této diskuze vyplývá, že v zásadě pro jednoduchost platí, že boky jsou kolmo k cíli, ale jemnější a přesnější je vysunout bok útočící ruky zhruba o 10 % dopředu, aby byl prostor pro navázání technikou gyaku-cuki.
Paul Herber zde uvádí následující cvičení od M. Nakajamy:
1. vpřed do zenkucu-dači s oi-cuki (bok na straně úderu o 10 % vysunutý dopředu)
2. gjaku-cuki (boky v pozici šómen)
3. kizami-cuki (boky v pozici hanmi)
4. gjaku-cuki (boky v pozici šómen)
Důraz se klade na tři základní pozice boků (10 %, šómen a hanmi) a z toho vyplývající čtyři mechanismy úderů.
Myslím, že nejdůležitější je vrhnout boky vší silou dopředu. Odrazit se jednou nohou a vystrčit boky co nejdál před sebe. Možná by bylo dobré cvičit to napřed bez rukou (například z heisoku-dači a potom i s překrokem ze zenkucu-dači), a teprve potom přidat úder.
Pěkně je to vidět na následujícím videu (Masao Kagawa): http://www.youtube.com/watch?v=8844BzvEyMs
Na webu The Shotokan Way (viz odkaz v levé části blogu) je na uvedené téma zajímavá diskuze nazvaná Oi-Zuki...Hips Square or Not? (v angličtině) Z této diskuze vyplývá, že v zásadě pro jednoduchost platí, že boky jsou kolmo k cíli, ale jemnější a přesnější je vysunout bok útočící ruky zhruba o 10 % dopředu, aby byl prostor pro navázání technikou gyaku-cuki.
Paul Herber zde uvádí následující cvičení od M. Nakajamy:
1. vpřed do zenkucu-dači s oi-cuki (bok na straně úderu o 10 % vysunutý dopředu)
2. gjaku-cuki (boky v pozici šómen)
3. kizami-cuki (boky v pozici hanmi)
4. gjaku-cuki (boky v pozici šómen)
Důraz se klade na tři základní pozice boků (10 %, šómen a hanmi) a z toho vyplývající čtyři mechanismy úderů.
1. 3. 2008
Empi
Kata Empi má 37 pohybů (15 a 36 kiai).
Záznam, na kterém cvičí M. Jahara: http://www.youtube.com/watch?v=9_WV5csJxLc
Záznam, na kterém cvičí T. Asai: http://www.youtube.com/watch?v=OJfPeKAcDjo
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=wrG8j23WXjs
Orientační body pro dodržení embusenu jsou 14. a 31. pohyb. Při 14. pohybu jsem v postoji kiba-dači přesně nad výchozím bodem této katy. Při 31. pohybu jsem v zenkucu-dači a pravá noha je o necelou délku chodidla před výchozím bodem.
Záznam, na kterém cvičí M. Jahara: http://www.youtube.com/watch?v=9_WV5csJxLc
Záznam, na kterém cvičí T. Asai: http://www.youtube.com/watch?v=OJfPeKAcDjo
Starý záznam: http://www.youtube.com/watch?v=wrG8j23WXjs
Orientační body pro dodržení embusenu jsou 14. a 31. pohyb. Při 14. pohybu jsem v postoji kiba-dači přesně nad výchozím bodem této katy. Při 31. pohybu jsem v zenkucu-dači a pravá noha je o necelou délku chodidla před výchozím bodem.
13. 2. 2008
Šutó-uke
Ruka, která provádí kryt, je v nápřahu před opačnou tváří. Chybou je přehnaný nápřah, kdy ruku dáváme za krk. Podle T. Óšimy se při nápřahu jedná o stejnou polohu, jako když předpaženou ruku pokrčíte v lokti a dáte ji k opačnému uchu. Zápěstí je úplně rovně, prsty jsou mírně ohnuté. V konečné poloze je dlaň sekající ruky ve výši ramene. Chybou je, když ruku držím příliš vodorovně nebo hodně vpředu. Malíková hrana je mírně (nikoli maximálně) vytočena ven a loket je přitažený k boku. Tělo je otočené víc než v hanmi.
Videozáznam, na kterém předvádí kryt Masao Kagawa: http://www.youtube.com/watch?v=HZJG71v3qRs
Videozáznam, na kterém předvádí kryt Masao Kagawa: http://www.youtube.com/watch?v=HZJG71v3qRs
22. 1. 2008
Joko-geri
Existují dvě varianty: joko-geri-keage a joko-geri-kekomi. Jsem toho názoru, že u obou kopů je nápřah stejný, a liší se provedení kopu. V nápřahu je koleno kopající nohy zvednuté a vytočené do strany. Chodidlo kopající nohy se dotýká vnitřní strany kolene stojné nohy. Sice jsem napsal, že nápřah je stejný, ale vytočení do strany při kekomi nebývá tak výrazné jako při keage.
Joko-geri-keage je obdobou mae-geri-keage, ale tentokrát kopeme do strany. Vnější hranou nohy kyvadlovým pohybem švihneme nahoru a v zápětí nohu stáhneme zpět do nápřahu. Zasahujeme například podpaží.
Joko-geri-kekomi je obdobou mae-geri-kekomi. Nohu z nápřahu vytrčíme směrem k cíli. Přitom zcela propneme koleno a použijeme sílu boků. Trup je pokud možno rovně a v ose kopu (nepředkláníme ani neodkláníme se). Zasahujeme například solar plexus nebo žebra.
Záznam joko-geri-kekomi M. Kagawy (od 1.25): http://www.youtube.com/watch?v=2HDCc0qjSq0
Joko-geri-keage je obdobou mae-geri-keage, ale tentokrát kopeme do strany. Vnější hranou nohy kyvadlovým pohybem švihneme nahoru a v zápětí nohu stáhneme zpět do nápřahu. Zasahujeme například podpaží.
Joko-geri-kekomi je obdobou mae-geri-kekomi. Nohu z nápřahu vytrčíme směrem k cíli. Přitom zcela propneme koleno a použijeme sílu boků. Trup je pokud možno rovně a v ose kopu (nepředkláníme ani neodkláníme se). Zasahujeme například solar plexus nebo žebra.
Záznam joko-geri-kekomi M. Kagawy (od 1.25): http://www.youtube.com/watch?v=2HDCc0qjSq0
14. 1. 2008
Gohon kumite
Název gohon kumite jsem přeložil jako cvičný zápas na pět kroků. Klasická kombinace je pětkrát opakovaný útok v zenkucu-dači s oi-cuki-džódan a obrana (ústup) v zenkucu-dači s age-uke. Po posledním krytu následuje ihned protiútok gjaku-cuki-čúdan.
Zde je podrobný popis gohon kumite od A. Bertela (článek je v angličtině): http://andrebertel.blogspot.com/2007/07/gohon-kumite.html
Zde je podrobný popis gohon kumite od A. Bertela (článek je v angličtině): http://andrebertel.blogspot.com/2007/07/gohon-kumite.html
9. 1. 2008
Proč cvičit karate?
Chtěl jsem přijít s něčím novým – napsat o tom, proč cvičit karate. Pak jsem do Googlu zadal „proč cvičit karate“ a v zápětí dostal hromadu odpovědí. Zjistil jsem, že na podobnou otázku existuje odpověď skoro na každém webu o karate. Každý pořadatel náboru čeká takovou otázku buď od žáků, nebo jejich rodičů. Zdá se, že k tomu už není co dodat; téma je vyčerpané a uzavřené.
Vlastně bych si měl spíš položit otázku: Proč cvičím karate? Protože každý může odpovědět jinak. Já cvičím karate proto, abych vyvážil sedavé zaměstnání; dále pro dobrý pocit, který po tréninku mám, a potom mě cvičení prostě baví.
Zajímavý článek na toto téma je zde:
http://www.karate.progr.cz/index.php?zobraz=clanek&id=54
Vlastně bych si měl spíš položit otázku: Proč cvičím karate? Protože každý může odpovědět jinak. Já cvičím karate proto, abych vyvážil sedavé zaměstnání; dále pro dobrý pocit, který po tréninku mám, a potom mě cvičení prostě baví.
Zajímavý článek na toto téma je zde:
http://www.karate.progr.cz/index.php?zobraz=clanek&id=54
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)