Perfektní trénink

Někdy všechno vychází tak, jak má. Když jdu cvičit ven, tak ráno vstanu brzy; mám vyprané a sbalené čisté kimono; venku není ani moc horko, ani moc chladno; mám dostatek času a nemusím spěchat do práce atd. Prostě ideální podmínky. Navíc se mi třeba cvičí dobře a nic mě nebolí. To je potom perfektní trénink. Jenže těch je jenom pár. Po nich přijdou dny, kdy se třeba všechno úplně nedaří. Nejsou ideální podmínky, není ani dostatek času, jsou jiné starosti. Buď nejdu cvičit vůbec, což jsem dělal až donedávna. Nebo si už dopředu řeknu, že ten dnešní trénink sice nebude ideální, ale bude aspoň nějaký – lepší, než žádný. Pak jdu třeba na chvíli do parku, kde si zacvičím 10x katu Tekki šódan a zase se vrátím do práce. To má k perfektnímu tréninku daleko, ale večer jsem rád i za těch deset kat.

Ideální trénink je v pěkné a čisté tělocvičně (dódžó) v kimonu a bez vnějšího stresu. Ale někdo cvičí třeba na toaletách v práci nebo doma v pokoji (když děti spí), případně někde vzadu na parkovišti. To se rozumí, že bez kimona a v omezených podmínkách, ale možná to má o to větší cenu.

Trénink v červenci a srpnu

Tohle bude další příspěvek typu „sypu si popel na hlavu“, neboť v červenci jsem byl cvičit pětkrát a prim hrála kata Empi (24x). V srpnu jsem byl cvičit taky pětkrát a na pořadu byla hlavně kata Heian 2 (51x). Neveselé skóre může zlepšit jedině skutečnost, že jsem chodil pravidelně běhat, a to oba dva měsíce - vždy zhruba půl hodiny / necelých 5 km. A jinak dovolená u rodičů a v srpnu nad chutí cvičit často vyhrála relativně v klidu vykouřená dýmka. Jen co dokouřím tuhle dýmku, vysypu si popelník na hlavu...

Možná je to také tím, že bych chtěl mít vždycky perfektní trénink. Tzn. pokud možno vstát ráno co nejdřív a jít na stadion, ale musí být pěkně a nesmím jít večer na pivo. Nesmím mít moc práce, ale zase aspoň nějakou atd. Asi budu muset slevit ze svých nároků, protože ideální konstelace nastává jen občas. Většinou je to spíš naopak.