Někdy všechno vychází tak, jak má. Když jdu cvičit ven, tak
ráno vstanu brzy; mám vyprané a sbalené čisté kimono; venku není ani moc horko,
ani moc chladno; mám dostatek času a nemusím spěchat do práce atd. Prostě
ideální podmínky. Navíc se mi třeba cvičí dobře a nic mě nebolí. To je potom
perfektní trénink. Jenže těch je jenom pár. Po nich přijdou dny, kdy se třeba všechno úplně nedaří. Nejsou ideální podmínky, není ani dostatek času, jsou jiné
starosti. Buď nejdu cvičit vůbec, což jsem dělal až donedávna. Nebo si už
dopředu řeknu, že ten dnešní trénink sice nebude ideální, ale bude aspoň nějaký
– lepší, než žádný. Pak jdu třeba na chvíli do parku, kde si zacvičím 10x katu
Tekki šódan a zase se vrátím do práce. To má k perfektnímu tréninku
daleko, ale večer jsem rád i za těch deset kat.
Ideální trénink je v pěkné a čisté tělocvičně (dódžó) v kimonu a bez vnějšího stresu. Ale někdo cvičí třeba na toaletách v práci nebo doma v pokoji (když děti spí), případně někde vzadu na parkovišti. To se rozumí, že bez kimona a v omezených podmínkách, ale možná to má o to větší cenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat