Zase jednou v tělocvičně

zenkucu-dači



kamae

nechce cvičit

Cvičíme s dětmi v tělocvičně

Cvičíme většinou zvířátka, ale občas dojde i na karate.

Novoroční předsevzetí 2012

Chtěl jsem se dostat přes tisícovku odcvičených kat a nakonec jich bylo jen 400. Z toho 150x Heian nidan, 59x Heian šódan a 46x Empi. Na podzim potom několik desítek Tekki ve volném tempu, ale to už jsem si ani nepoznamenával.

Od října jsem prakticky necvičil. Když nepočítám těch několik hodin v Podzámce nad katami Tekki a jednu zaplacenou tělocvičnu s Jonášem, tak vlastně nic. Chodil jsem běhat na stadion. Zkouším to doma s dětmi, ale většinou cvičíme "zvířátka". Přeju si, aby to děti bavilo co nejvíc a já je mohl učit. I za cenu toho, že sám si moc nezacvičím.

Perfektní trénink

Někdy všechno vychází tak, jak má. Když jdu cvičit ven, tak ráno vstanu brzy; mám vyprané a sbalené čisté kimono; venku není ani moc horko, ani moc chladno; mám dostatek času a nemusím spěchat do práce atd. Prostě ideální podmínky. Navíc se mi třeba cvičí dobře a nic mě nebolí. To je potom perfektní trénink. Jenže těch je jenom pár. Po nich přijdou dny, kdy se třeba všechno úplně nedaří. Nejsou ideální podmínky, není ani dostatek času, jsou jiné starosti. Buď nejdu cvičit vůbec, což jsem dělal až donedávna. Nebo si už dopředu řeknu, že ten dnešní trénink sice nebude ideální, ale bude aspoň nějaký – lepší, než žádný. Pak jdu třeba na chvíli do parku, kde si zacvičím 10x katu Tekki šódan a zase se vrátím do práce. To má k perfektnímu tréninku daleko, ale večer jsem rád i za těch deset kat.

Ideální trénink je v pěkné a čisté tělocvičně (dódžó) v kimonu a bez vnějšího stresu. Ale někdo cvičí třeba na toaletách v práci nebo doma v pokoji (když děti spí), případně někde vzadu na parkovišti. To se rozumí, že bez kimona a v omezených podmínkách, ale možná to má o to větší cenu.

Trénink v červenci a srpnu

Tohle bude další příspěvek typu „sypu si popel na hlavu“, neboť v červenci jsem byl cvičit pětkrát a prim hrála kata Empi (24x). V srpnu jsem byl cvičit taky pětkrát a na pořadu byla hlavně kata Heian 2 (51x). Neveselé skóre může zlepšit jedině skutečnost, že jsem chodil pravidelně běhat, a to oba dva měsíce - vždy zhruba půl hodiny / necelých 5 km. A jinak dovolená u rodičů a v srpnu nad chutí cvičit často vyhrála relativně v klidu vykouřená dýmka. Jen co dokouřím tuhle dýmku, vysypu si popelník na hlavu...

Možná je to také tím, že bych chtěl mít vždycky perfektní trénink. Tzn. pokud možno vstát ráno co nejdřív a jít na stadion, ale musí být pěkně a nesmím jít večer na pivo. Nesmím mít moc práce, ale zase aspoň nějakou atd. Asi budu muset slevit ze svých nároků, protože ideální konstelace nastává jen občas. Většinou je to spíš naopak.

Trénink v červnu

V červnu jsem byl cvičit ráno 8x a k tomu ještě asi 4x večer běhat. Cvičil jsem katy Heian 1, Heian 2 a Empi, kterou jsem se v červnu naučil zrcadlově, tzn. na obě strany. Ještě se mi to trochu plete, ale začínám si zvykat i na tu "druhou" variantu.

Vytáhnul jsem z ní dvě sekvence, které cvičím zvlášť na obě strany. První je od gedan barai (5. pohyb)  až po gedan barai (9. pohyb) nakonec se vrátím do hačidži dači a zopakuji to samé na druhou stranu. Druhá je od gedan barai (19. pohyb) až po gedan barai (25. pohyb). Nakonec se zase vrátím do hačidži dači a to samé na druhou stranu. Tohle asi není moc zajímavé čtení. Pohyby uvádím podle Best Karate 7.

Cvičím ještě pohyb do čtyř stran; jsem těmi světovými stranami docela posedlý. Asi se potřebuju zorientovat:-) Použil jsem k tomu sekvenci ze začátku katy Unsu, která začíná kombinací tate šutó uke / gjaku cuki a opakuje se do čtyř stran. Teď se k tomu dá přidat podobná část ze závěru katy Džiin (Jiin), která je ale mnohem delší. Začíná stejně, ale po tate šutó uke následuje v rychlém sledu gjaku cuki, oi cuki, mae geri, gjaku cuki a dvojitý kryt (gedan barai + uči uke). Když celou kombinaci zacvičím bez přerušení do všech čtyř stran, vydá to skoro na krátkou katu. Cvičím to takhle, abych získal větší dynamiku, ale stále mám své tempo:-)

Ještě jednou hodina zajíce

On je to možná králík, a navíc ještě divoký, ale to se mi zatím nepodařilo zjistit. Podstatné je, že ranní cvičení je asi to nejhorší, co jsem si mohl vymyslet. Dostává se to tak daleko, že někdy se budím už kolem čtvrté (nebo mi vzbudí holubi, kteří přiletí za okno) a od té doby přemýšlím, jestli mám jít cvičit. Nakonec se třeba v půl sedmé rozhodnu, že zůstanu doma.

Ráno hledám všechny možné i nemožné argumenty, abych mohl zůstat doma. Například: byl jsem včera (to je pádn argument a většinou poslechnu), je zataženo (když prší nebo třeba jen krápe, tak nejdu automaticky), Sára je nemocná (nebo Jonáš - oni jsou skoro pořád nemocní), Leni zase v noci kvůli dětem nespala (na tom se celkem nic nemění), měl bych místo toho jít radši dřív do práce (ve skutečnosti je půl devátá akorát), nebudu mít dost energie a v práci budu unavený (spíš toho víc udělám po tréninku, než když nejdu). Ve skutečnosti jsou všechny argumenty falešné; nic z toho ve skutečnosti neplatí, a pokud k nim přihlédnu, výsledek je stejně jinak. Jenomže to není tak jednoduché. Někdy si prostě přiznám, že se mi nechce a potom zůstanu doma. Mám sice výčitky, ale zase ne tak velké.

Ale teď jsou měsíce, kdy se ráno dá venku cvičit. Potom přijde říjen, listopad, a to nemluvím o zimních měsících, kdy budu mít prostě smůlu, i kdybych stokrát chtěl. Takže bych měl ten čas dobře využít, dokud to jde.

Zjišťuju, že je úplně jedno, co cvičím. Lhostejno, zda piluji stále stejnou katu nebo skáču z jedné na druhou. Záleží jenom na tom, jestli jdu cvičit, nebo ne. To je podstatné a také nejtěžší.