Karate cvičím ve volném čase, jako když někdo chodí na ryby nebo jezdí na kole. Já vím, jsou tu oddíly, semináře, závody, zkoušky atd., ale já si vybral tuhle cestu (po pravdě řečeno ani nemám jinou možnost).
16. 2. 2010
Počítání oveček
Kvůli velkému vytížení nemám možnost cvičit. Není kde cvičit a není ani čas. Všechno zabere rodina a práce. Přesto jsem karate úplně nenechal. Cvičím katy aspoň v myšlenkách, když třeba uspávám dítě. Začal jsem se takhle učit nové katy nazpaměť. Už slyším námitky, že cvičit karate „v hlavě“ nemá cenu a že jediné cvičení je skutečný pohyb. Přesto – když cvičit nejde a je čas tak akorát před usnutím, přesněji mezi častými nočními probuzeními, tak si v hlavě můžu zopakovat nějakou katu nebo její pasáž. Postupně se takhle můžu naučit nové katy. Od prosince, kdy to jde se skutečným cvičením z kopce, jsem se tímhle způsobem „naučil“ čtyři katy: Dži'in, Bassai šó, Kanku šó a Činte. Netvrdím, že je fakt umím. Netvrdím ani, že bych se už nepotřeboval na nic podívat do knížky, ale v hlavě jsem je vícekrát zacvičil od začátku do konce. Vlastně se mi při tom dobře usíná. Je to takové počítání oveček.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)